| rdfs:comment
| - Il termine occidentalismo indica:
* un atteggiamento etnocentrista di ammirazione o pretesa superiorità della civiltà occidentale, contrapposta all'antioccidentalismo, al relativismo culturale e al multiculturalismo; in forma estrema è definito sciovinismo occidentale
* una corrente del pensiero storico e filosofico che si affermò in Russia nei primi decenni del XIX secolo ed ebbe le sue maggiori caratterizzazioni ideologiche intorno al 1835-1845. Insieme all'opposta corrente dello slavofilismo contribuì a precisare gli orientamenti principali della cultura e della spiritualità russa dell'epoca. (it)
- Okcydentalizm (z łac. occidentalis – zachodni) lub zapadniczestwo, zapadnictwo (z ros. zapad – запад – zachód) – ruch społeczno-polityczny w Rosji funkcjonujący w latach 1830–1860, opowiadający się za przeprowadzeniem w Rosji reform upodabniających ustrój i społeczeństwo rosyjskie do cywilizacji zachodnioeuropejskiej. Od lat 60. XIX w. zwolenników poglądów dotąd definiowanych jako okcydentalistyczne w Rosji określa się jako liberałów. (pl)
- 西方派（俄語：За́падник，羅馬化：Západnik；/ˈzɑːpɑːdnɪk/）是1830年代至1850年代发展起来的俄罗斯知识分子团体，大多数出身贵族地主。他们相信俄罗斯的发展依靠接受西欧的科技成果和自由主义政府体制。在他们眼中，要使俄罗斯成为更成功的国家，西方的理念，如工业化，应当在全国推广。 在俄罗斯历史上，西方派常常和形成对比。斯拉夫派认为西方应当接受俄罗斯的传统价值，而非相反。 在当代语境中，这个词可以被用来指代支持西式经济发展模式的人。 (zh)
- Západnictví (за́падничество) vzniklo v letech 1830–1850 jako směr společenského a filosofického myšlení. Západníci, představitelé jednoho ze směrů ruského společenského uvažování 40.–začátku 60. let 19. století, se zasazovali o zrušení nevolnictví a o přiznání nutnosti rozvíjení Ruska západoevropskou cestou. Většina západníků pocházela z prostředí šlechtických statkářů, nešlechtické inteligence i bohatých kupců, z nichž se většinou stali vědci a spisovatelé. Jak napsal J. M. Lotman, (cs)
- Der Begriff Westler (russisch Западник, zapadnik) ist eine Umschreibung für eine politisch-publizistische Richtung im Russland des 19. Jahrhunderts, die in den 1840er Jahren aufgrund der Auseinandersetzung mit den Slawophilen entstand. Vergleichbar mit den Urbanen in Ungarn, traten die Vertreter der Westler für einen engen Anschluss Russlands an die westeuropäische Kultur ein. Dazu zählten die Übernahme westeuropäischer Philosophie (z. B. Hegel), Technologie (z. B. Industrialisierung) und Regierungsformen (Liberalismus und Abkehr von Leibeigenschaft und Autokratie).In den Zeitschriften Otetschestwennyie sapiski und Sowremennik traten einige von ihnen als Literaturkritiker auf. (de)
- Westernisme (/ˈzɑːpɑːdnɪk/; bahasa Rusia: западничество, tr. Zapadnichestvo; IPA: ) adalah sekumpulan intelektual abad ke-19 yang percaya bahwa pembangunan Rusia bergantung kepada teknologi Eropa Barat dan pemerintahan liberal. Menurut mereka, gagasan-gagasan barat seperti industrialisasi perlu diterapkan di seluruh Rusia supaya negara ini lebih makmur. Dalam bahasa Rusia, istilah ini disebut zapadnichestvo (зáпадничество; westernisme), dan penganutnya disebut zapadniki (westernis). Vissarion Belinsky dan Alexander Herzen adalah westernis ternama. (in)
- L'occidentalisme est un courant de pensée né dans l'Empire russe dans la première moitié du xixe siècle. Il recouvre une multitude de théories (aussi bien libérales que socialistes, ou anarchistes) dont le point commun est de considérer que la Russie est arriérée et que c'est l'Occident qui doit lui servir de modèle de développement. (fr)
- Westernizers (/ˈzɑːpɑːdnɪk/; Russian: За́падник, romanized: Západnik) were a group of 19th-century intellectuals who believed that Russia's development depended upon the adoption of Western European technology and liberal government. In their view, western ideas such as industrialisation needed to be implemented throughout Russia to make it a more successful country. The Russian term was зáпадничество (západnichestvo, "westernism"), and its adherents were known as the за́падники (západniki, "westernists"). (en)
- Zapadnik var en anhängare av zapadnitjestvo (av ryska zapad, "väster"), "den västerländska rörelsen", en rysk kulturströmning, som uppkom i slutet av 1830-talet samtidigt med slavofilismen och som i motsättning till slavofilerna hävdade nödvändigheten för Ryssland av nära anslutning till den västerlandet. (sv)
- За́падничество — сложившееся в 1830—1850-х годах направление общественной и философской мысли. Западники, представители одного из направлений русской общественной мысли 40—50-х годов XIX века, выступали за отмену крепостного права и признание необходимости развития России по западноевропейскому пути. Большинство западников по происхождению и положению принадлежали к дворянам-помещикам, были среди них разночинцы и выходцы из среды богатого купечества, ставшие впоследствии преимущественно учёными и писателями. (ru)
- За́хідники, За́хідництво — напрямок російської антифеодальної громадської думки 1840-х років, що протистояв слов'янофілам. Первісною організаційною базою західників були Московські літературні салони. Ідейні суперечки в московських салонах зображені Герценим в «Минулому і думах». У московський гурток західників входили Герцен, Грановський, Огарьов, Боткін, Кетчер, Корш, Кавелін та інші. Тісний зв'язок з гуртком мав Бєлінський, що жив у Петербурзі, до західників відносився також Іван Тургенєв. Погляди західників отримали розвиток в російській ліберальній думці кінця XIX — початку XX століття. (uk)
|
| has abstract
| - Západnictví (за́падничество) vzniklo v letech 1830–1850 jako směr společenského a filosofického myšlení. Západníci, představitelé jednoho ze směrů ruského společenského uvažování 40.–začátku 60. let 19. století, se zasazovali o zrušení nevolnictví a o přiznání nutnosti rozvíjení Ruska západoevropskou cestou. Většina západníků pocházela z prostředí šlechtických statkářů, nešlechtické inteligence i bohatých kupců, z nichž se většinou stali vědci a spisovatelé. Jak napsal J. M. Lotman, „Evropanství“ vycházelo z představ o tom, že „ruská cesta“ je cestou, kterou už prošla evropská kultura, která v tom byla napřed. Pravda, na samém začátku tu byl charakteristický doplněk: až si Rusko osvojí evropskou civilizaci a vydá se evropskou cestou, půjde po ní rychleji a dojde dále než Západ– tak nejednou zdůrazňovali představitelé různých odstínů tohoto směru. Od Petra po ruské marxisty se pořád opakuje myšlenka o nutnosti „dohnat a předehnat.“ Až zvládne všechny výdobytky západní kultury, ponechá si Rusko, jak tvrdili zástupci těchto koncepcí, hlubokou odlišnost od svého „přemoženého učitele“, a skokem urazí cestu, kterou Západ ušel postupně, a dle ruského maximalismu nedůsledně. Termíny „západnictví“, „západníci“ (někdy „evropané“), stejně jako „slavjanofilství“, „slavjanofilové“ vznikly v ideové polemice čtyřicátých let. Už současníci a samotní účastníci této polemiky poukazovali na podmíněnost a nepřesnost těchto termínů. Ruský filosof druhé poloviny 19. století V. S. Solovjov (sám zastával ideje západnictví) označil západnictví za „směr našeho společenského myšlení a literatury, uznávající duchovní solidárnost Ruska a západní Evropy jako neoddělitelných částí jednoho kulturně historického celku, zahrnujícího celé lidstvo... Otázky o vztahu víry a rozumu, autority a svobody, o spojení náboženství a filosofie a jich obou s positivní vědou, otázky hranic mezi osobním a typickým základem a také o vzájemných vztazích různorodých typických celků mezi sebou, otázky vztahu národa k lidstvu, církve ke státu, státu k ekonomické společnosti – všechny tyto a podobné otázky jsou stejně důležité a významné pro Západ i Východ.“[zdroj?] Ideje západnictví vyjadřovali a propagovali publicisté a spisovatelé – P. J. Čaadajev, , (představitelé tak zvaného náboženského západnictví), V. S. Solovjov a (liberální západníci), I. S. Turgeněv, V. G. Bělinskij, A. I. Gercen, N. P. Ogarjov, později N. G. Černyševskij, , (západníci socialisté), , , a j.; profesoři historie, práva a politické ekonomie – , , S. M. Solovjov, , , , , a jiní. Ideje západníků rozvíjeli více či méně básníci a publicisté – , D. V. Grigorovič, I. A. Gončarov, , , , , N. A. Někrasov, I. I. Panajev, A. F. Pisemskij, M. E. Saltykov-Ščedrin, ti se však často snažili sblížit západníky se slavjanofily, třebaže během let v jejich názorech a díle začal převládat prozápadní názor. (cs)
- Der Begriff Westler (russisch Западник, zapadnik) ist eine Umschreibung für eine politisch-publizistische Richtung im Russland des 19. Jahrhunderts, die in den 1840er Jahren aufgrund der Auseinandersetzung mit den Slawophilen entstand. Vergleichbar mit den Urbanen in Ungarn, traten die Vertreter der Westler für einen engen Anschluss Russlands an die westeuropäische Kultur ein. Dazu zählten die Übernahme westeuropäischer Philosophie (z. B. Hegel), Technologie (z. B. Industrialisierung) und Regierungsformen (Liberalismus und Abkehr von Leibeigenschaft und Autokratie).In den Zeitschriften Otetschestwennyie sapiski und Sowremennik traten einige von ihnen als Literaturkritiker auf. Einige Vertreter der Westler waren Nikolai Ogarjow, Timofei Granowski, Wassili Botkin, Pawel Annenkow, Iwan Turgenew, Iwan Panajew, Pjotr Tschaadajew, Wissarion Belinski und Alexander Herzen. (de)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)