Need-fire, or Wild-fire (German: Notfeuer, Old High German: nodfyr, Scottish Gaelic: tein'-éigin, Russian: Живой огонь) is a term used in folklore to denote a superstition which has survived in the Scottish Highlands until recently. In one case, the kindling of the need-fire in a village near Quedlinburg was impeded by a night light burning in the parsonage. In another account, in the Highlands of Scotland the rule that all common fires must be previously extinguished applied only to the houses situated between the two nearest running streams.
Attributes | Values |
---|
rdf:type
| |
rdfs:label
| - Živý oheň (cs)
- Notfeuer (de)
- Nodfyr (it)
- Need-fire (en)
- Nodfyr (nl)
- Живой огонь (ru)
- Живий вогонь (uk)
|
rdfs:comment
| - Das Notfeuer war im germanischen Kult ein Feuer, das ursprünglich angezündet wurde, wenn eine Seuche unter Menschen oder beim Vieh ausgebrochen war. Das Notfeuer wird als Niedfyr oder Nodfyr („Reibefeuer“, vom althochdeutschen hniudan „reiben“, also durch Reibung von trockenem Holz entstandenes Feuer) bereits im 8. Jahrhundert erwähnt und hat sich bis ins 20. Jahrhundert erhalten. Aus den bei besonderer Veranlassung entzündeten Feuern entwickelte sich ein alljährlich wiederkehrendes Notfeuer, das zum Beginn des Sommers angebrannt wurde, wo sich nach dem Volksglauben Drachen und böse Geister in der Luft aufhielten. Dies wurde dann in vielen Gegenden auf den Johannistag festgesetzt und daraus entstanden die so genannten Johannisfeuer, die auch oft Notfeuer genannt wurden. (de)
- Nodfyr of noodvuur was een oud heidens gebruik van de Germanen. Wanneer er nood aan de man was, bijvoorbeeld een besmettelijke ziekte of een natuurramp, dan werd alle vuur in huis gedoofd en moest er nieuw vuur, het noodvuur, aangemaakt worden door het wrijven van hout op hout. (nl)
- Il nodfyr (termine alto tedesco antico coincidente all'olandese attuale; in tedesco Notfeuer, gaelico scozzese tein'-éigin) era una pratica ritualistica, tipica dei popoli germanici, utilizzata per scongiurare la malattia dalle loro mandrie e greggi. (it)
- Живий вогонь — вогонь, добутий переважно тертям дерева об дерево (витиранням). Обряд був поширений у селянській традиції слов'янських народів. Аналогічні обряди зафіксовані у гірських шотландців у XVIII столітті («першотравневі вогні»), хрещених татар у XIX столітті. Окрім того, за допомогою тертя здавна розводилися і багаття в багатьох народів Європи. (uk)
- Живо́й ого́нь (живой, новый, молодой, божий, святой) — огонь, добываемый древнейшим способом, преимущественно трением дерева о дерево (рус. вытирать огонь, серб. вадити, извиjати ватру «вытаскивать, извлекать огонь»), главным образом — с целью очищения от болезни при эпидемиях и падеже скота. Обряд был распространён в крестьянской традиции славянских народов. Аналогичные обряды зафиксированы у горных шотландцев в XVIII веке («первомайские огни»), крещёных татар в XIX веке. При помощи трения нередко разводились рождественские, пасхальные и купальские костры у многих народов Европы. (ru)
- Živý či nouzový oheň je v evropské lidové kultuře oheň rozdělaný pomocí tření či vrtání dřev, jemuž je přisuzována posvátnost a magické vlastnosti. Figuroval v řadě lidových svátků a zvyků a zapalovali se jím hranice například na První neděli postní, Velikonoce, Beltaine a Valpuržinu noc, svatojánskou noc, Dušičky a zimní slunovrat. Ve slovanské lidové kultuře se používala označení jako živý, svatý, dřevěný oheň nebo car a nesměl být zapalován ženami. Když byl rozžínán nesměl ve vesnici hořet další oheň. (cs)
- Need-fire, or Wild-fire (German: Notfeuer, Old High German: nodfyr, Scottish Gaelic: tein'-éigin, Russian: Живой огонь) is a term used in folklore to denote a superstition which has survived in the Scottish Highlands until recently. In one case, the kindling of the need-fire in a village near Quedlinburg was impeded by a night light burning in the parsonage. In another account, in the Highlands of Scotland the rule that all common fires must be previously extinguished applied only to the houses situated between the two nearest running streams. (en)
|
foaf:depiction
| |
dct:subject
| |
Wikipage page ID
| |
Wikipage revision ID
| |
Link from a Wikipage to another Wikipage
| |
sameAs
| |
dbp:wikiPageUsesTemplate
| |
thumbnail
| |
page
| |
volume
| |
wstitle
| |
has abstract
| - Živý či nouzový oheň je v evropské lidové kultuře oheň rozdělaný pomocí tření či vrtání dřev, jemuž je přisuzována posvátnost a magické vlastnosti. Figuroval v řadě lidových svátků a zvyků a zapalovali se jím hranice například na První neděli postní, Velikonoce, Beltaine a Valpuržinu noc, svatojánskou noc, Dušičky a zimní slunovrat. Ve slovanské lidové kultuře se používala označení jako živý, svatý, dřevěný oheň nebo car a nesměl být zapalován ženami. Když byl rozžínán nesměl ve vesnici hořet další oheň. Ve Skotsku byl o svátku Beltain zapalován teine éigen „nouzový oheň“ rozdělávaný pomocí dvou dřev nebo dřevěného rámu a nápravy, kterými byla vyvolána jiskra od které chytila hořlavá houba troudnatec kopytovitý . Na některých místech se této činnosti účastnilo více osob, například tři nebo třikrát devět, a věřilo se že pokud se některá z nich dopustila vraždy, cizoložství či jiného zločinu tak se oheň nevznítí nebo nebude mít své blahodárné účinky. O teine éigen se věřilo že chrání před čarodějnictvím, nemocemi lidí i dobytka a jedy. Z tohoto důvodu se o Beltainu zhášeli všechny ohně a pomocí nouzového ohně zapalovány hranice mezi kterými se prováděl dobytek a procházeli lidé. (cs)
- Das Notfeuer war im germanischen Kult ein Feuer, das ursprünglich angezündet wurde, wenn eine Seuche unter Menschen oder beim Vieh ausgebrochen war. Das Notfeuer wird als Niedfyr oder Nodfyr („Reibefeuer“, vom althochdeutschen hniudan „reiben“, also durch Reibung von trockenem Holz entstandenes Feuer) bereits im 8. Jahrhundert erwähnt und hat sich bis ins 20. Jahrhundert erhalten. Aus den bei besonderer Veranlassung entzündeten Feuern entwickelte sich ein alljährlich wiederkehrendes Notfeuer, das zum Beginn des Sommers angebrannt wurde, wo sich nach dem Volksglauben Drachen und böse Geister in der Luft aufhielten. Dies wurde dann in vielen Gegenden auf den Johannistag festgesetzt und daraus entstanden die so genannten Johannisfeuer, die auch oft Notfeuer genannt wurden. (de)
- Need-fire, or Wild-fire (German: Notfeuer, Old High German: nodfyr, Scottish Gaelic: tein'-éigin, Russian: Живой огонь) is a term used in folklore to denote a superstition which has survived in the Scottish Highlands until recently. Like the fire-churning still customary in India for kindling the sacrificial fire, the need- or wild-fire is made by the friction of one piece of wood on another, or of a rope upon a stake. Need-fire is a practice of shepherd peoples to ward off disease from their herds and flocks. It is kindled on occasions of special distress, particularly at the outbreak of a murrain, and the cattle are driven through it. Its efficacy is believed to depend on all other fires being extinguished. In one case, the kindling of the need-fire in a village near Quedlinburg was impeded by a night light burning in the parsonage. In another account, in the Highlands of Scotland the rule that all common fires must be previously extinguished applied only to the houses situated between the two nearest running streams. In Bulgaria even smoking during need-fire is forbidden. Two naked men produce the fire by rubbing dry branches together in the forest, and with the flame they light two fires, one on each side of a cross-road haunted by wolves. The cattle are then driven between the two fires, from which glowing embers are taken to rekindle the cold hearths in the houses. In Caithness the men who kindled the need-fire had previously to divest themselves of all metal. In some of the Hebrides the men who made the fire had to be eighty-one in number and all married. In the Halberstadt district in Germany, the rope which was wound round the stake, must be pulled by two chaste boys; while at Wolfenbüttel, contrary to usual custom, it is said that the need-fire had to be struck out of the cold anvil by the smith. In England the need-fire is said to have been lit at Birtley within the last half of the 18th century. The superstition has its origin in ideas about the purifying nature of flame. (en)
- Nodfyr of noodvuur was een oud heidens gebruik van de Germanen. Wanneer er nood aan de man was, bijvoorbeeld een besmettelijke ziekte of een natuurramp, dan werd alle vuur in huis gedoofd en moest er nieuw vuur, het noodvuur, aangemaakt worden door het wrijven van hout op hout. (nl)
- Il nodfyr (termine alto tedesco antico coincidente all'olandese attuale; in tedesco Notfeuer, gaelico scozzese tein'-éigin) era una pratica ritualistica, tipica dei popoli germanici, utilizzata per scongiurare la malattia dalle loro mandrie e greggi. (it)
- Живий вогонь — вогонь, добутий переважно тертям дерева об дерево (витиранням). Обряд був поширений у селянській традиції слов'янських народів. Аналогічні обряди зафіксовані у гірських шотландців у XVIII столітті («першотравневі вогні»), хрещених татар у XIX столітті. Окрім того, за допомогою тертя здавна розводилися і багаття в багатьох народів Європи. (uk)
- Живо́й ого́нь (живой, новый, молодой, божий, святой) — огонь, добываемый древнейшим способом, преимущественно трением дерева о дерево (рус. вытирать огонь, серб. вадити, извиjати ватру «вытаскивать, извлекать огонь»), главным образом — с целью очищения от болезни при эпидемиях и падеже скота. Обряд был распространён в крестьянской традиции славянских народов. Аналогичные обряды зафиксированы у горных шотландцев в XVIII веке («первомайские огни»), крещёных татар в XIX веке. При помощи трения нередко разводились рождественские, пасхальные и купальские костры у многих народов Европы. (ru)
|
prov:wasDerivedFrom
| |
page length (characters) of wiki page
| |
foaf:isPrimaryTopicOf
| |
is Link from a Wikipage to another Wikipage
of | |
is Wikipage redirect
of | |