| rdfs:comment
| - Le sijo ([ɕiʥo], hangeul : 시조, trad. : « air populaire ») est un poème à forme fixe originaire de Corée et qui s'est développé lors de la période Joseon. (fr)
- Sijo adalah bentuk puisi yang berkembang di Korea. Bermula sejak akhir periode Dinasti Goryeo, sijo tersusun atas 3 bait, ditulis dengan 44 sampai 46 buah kata. (in)
- Il Sijo (시조, letteralmente "ritmo del tempo", "ritmo del periodo") è la più conosciuta espressione poetica coreana del periodo Chosŏn (1392-1910) e ancora oggi viene scritto e recitato da molti. Compare in epoca piuttosto tarda, quando dal regno di (1724-1776) si cominciò a mettere per iscritto tutte le poesie di quel genere, che fino ad allora venivano trasmesse per lo più oralmente. (it)
- ( 다른 뜻에 대해서는 시조 (동음이의) 문서를 참고하십시오.) 시조(時調)는 고려 중엽에 발생한 한국 전통 시 양식의 하나이며, 조선 시대에 유행한 시가 양식이다. 시조는 형태적 특성에 따라 몇 갈래로 나뉘는데 이중 평시조는 초장, 중장, 종장으로 구성되는 3장과, 하나의 장에 2개의 구로 구성되는 6구와 한국어의 특징인 끊어 읽기 단위인 12번의 음보로 구성되는 틀을 지닌 정형시이다. 그 밖에는 형식적 특징으로 구별되는 , 사설시조 등이 있다. (ko)
- 時調（じちょう）は朝鮮で成立した定型詩。 (ja)
- Sijo (Hangul: 시조; Hanja: 時調) är en koreansk diktform, oftast använd som sångtext till enkla melodier. Diktformen är relaterad till de japanska haiku och tanka och består av tre rader med 14-16 stavelser i varje. Varje rad innehåller fyra grupper av stavelser som ska vara tydligt åtskilda de andra grupperna, men samtidigt flyta bra tillsammans. (sv)
- Сіджо — невеликий трирядковий вірш, найпопулярніший поетичний жанр середньовічної Кореї який увібрав найкращі традиції усної поетичної творчості та попередньої ієрогліфиічної поезії, виник наприкінці XIV — на початку XV ст. Найвідоміший автор сіджо — Юн Сон До. (uk)
- Сиджо́, сичжо́ — жанр корейской лирической поэзии, изначально называемый танга (кор. 단가?, 短歌? дословно «короткая песня»). Сиджо родственно стилю хокку. Каждая строка стихотворения сиджо содержит 14-16 иероглифов (или слогов хангыля), всего 44-46 в трёх строчках. В середине каждой строчки делается пауза, поэтому при переводе на другие языки часто используется шесть строчек, а не три. Наиболее известный автор сиджо — Юн Сон До. Стихотворение «Пять моих друзей» (кор. 오선주방?, 五仙酒方?) в переводе Анны Ахматовой: (ru)
- 时调，又称短歌、诗余、长短歌、三章，是续乡歌、、之后朝鲜半岛文学史上出现的一种具有民族代表性的诗歌形式，是朝鲜半岛文学史上存在时间最长的国语诗歌形式，并已发展成为至高丽末期以来国语诗歌的正统体裁。时调在朝鲜文学史的地位相当于中国诗歌中的近体诗地位。至今，仍有人进行时调的创作。 时调与歌辞并称为朝鲜半岛国语诗歌“双璧”。 (zh)
- Sidžo je tradiční forma korejské poezie. Význam slova sidžo není příliš jasný a znamená báseň ročních dob nebo soudobou báseň. Název sidžo se poprvé objevil v roce 1727 v antologii korejské poezie Věčná slova země zelených hor, kterou sestavil básník . Sidžo představovalo jednu z hlavních básnických forem zejména v období 14.–17. století. Těmto básním pravděpodobně předcházely básně psané čínsky, které byly do korejštiny přebásněny. V korejštině je sidžo zaznamenáno ve třech dlouhých verších, shora dolů a zprava doleva. Díky odlišnému písmu se do češtiny převádí jako šestiverší. (cs)
- Sijo (IPA: [ɕiʥo]) ist die bekannteste Form der koreanischen Poesie. Sijo ist ein an Silben bzw. Silbenzahl orientiertes Gedicht. Es gibt einige Hypothesen für die Entstehungszeit dieser Dichtung. Als die einzige Schriftsprache in Korea war, schrieb man Gedichte nach chinesischer Dichtungsart. Man nimmt zwar an, dass (entstanden in der Silla-Dynastie) der Vorläufer von Sijo ist. Aber dafür ist bis jetzt kein schlüssiger Beweis vorgelegt worden. Für gewöhnlich geht man davon aus, dass Sijo im 16. Jahrhundert entstanden sind, also etwa 100 Jahre nach der Erfindung der eigenen koreanischen Schrift Hangeul. Belegt ist diese Bezeichnung in einem Gedichtband von Sin Gwang-su (1712–1775), wo es heißt, „das gewohnte Sijo wird angeordnet nach Länge und Kürze“ (kor. 一般時調排長短). „Länge und Kürze“ hie (de)
- El si-yo, 시조 (sijo en transcripción inglesa; en coreano ɕidʑo; escrito en alfabeto hangul 시조, y en hanja 時調) es un género poético tradicional y clásico de Corea. Consta de tres versos con una media de entre catorce y dieciséis sílabas, sumando un total de entre cuarenta y cuatro y cuarenta y seis sílabas. El si-yo se estructura de manera que el primer verso establece una introducción de la materia a tratar, el segundo la desarrolla y el tercero ofrece una suerte de conclusión. Este tercer verso consta a su vez de dos partes. La primera mitad debe sorprender por su significado o sonoridad. (es)
- Sijo (Korean pronunciation: [ɕi.dʑo]) is a Korean traditional poetic form that emerged in the Goryeo period, flourished during the Joseon Dynasty, and is still written today. Bucolic, metaphysical, and cosmological themes are often explored. The three lines average 14–16 syllables, for a total of 42–48: theme (3, 4,4,4); elaboration (3,4,4,4); counter-theme (3,5) and completion (4,3). (en)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)