rdfs:comment
| - Tetrakoncha je stavba, jejíž půdorys má tvar čtyřlístku, přesněji řečeno čtverce s apsidou na každé ze čtyř stran. Nejčastěji byly jako tetrakonchy budovány východokřesťanské chrámy, a to zejména v Gruzii a Arménii. Několik tetrakonch však bylo postaveno také ve střední Evropě. (cs)
- تتراكونش، من اليونانية لـ «أربع زوایا»، هو مبنى عادة ما تكون كنيسة أو مبنى ديني آخر، بأربعة أبراج في أربعة اتجاهات مختلفة، وعادة ما تكون متساوية في الحجم. وبالتالي فإن المخطط الأرضي الأساسي للمبنى هو بشکل صليب يوناني. هم الأكثر شيوعًا في البيزنطية والمدارس ذات الصلة مثل العمارة الأرمنية والجورجية. يقال إن مثل هذه المباني قد شُيدت في هذه المناطق أو في سوريا، وهي محل نزاع بين البلدين في القوقاز. (ar)
- Als Tetrakonchos (auch: Vierkonchenanlage, Vierkonchenchor oder Vierapsidenkirche) wird eine architektonische Bauform mit vier Konchen, also halbrunden Apsiden bezeichnet. Die Apsiden sind beim Tetrakonchos an den vier Seiten des Kirchengebäudes angeordnet, während sie bei Dreiapsidenkirchen oft nebeneinander an einer Gebäudewand liegen. (de)
- Tétraconque est un terme employé comme substantif ou comme adjectif qualificatif pour décrire un plan en quatre-feuilles (en quadrilobe), notamment pour les édifices religieux à plan centré ou les grandes salles d'apparat des palais de l'Antiquité tardive.
* Portail de l’architecture et de l’urbanisme (fr)
- A tetraconch, from the Greek for "four shells", is a building, usually a church or other religious building, with four apses, one in each direction, usually of equal size. The basic ground plan of the building is therefore a Greek cross. They are most common in Byzantine, and related schools such as Armenian and Georgian architecture. It has been argued that they were developed in these areas or Syria, and the issue is a matter of contention between the two nations in the Caucasus. Apart from churches, the form is suitable for a mausoleum or baptistery. Normally, there will be a higher central dome over the central space. (en)
- Un tetraconch, dal greco "quattro conchiglie", è un edificio, normalmente una chiesa o altro edificio religioso, con quattro absidi, una in ogni direzione, normalmente di eguali dimensioni. La pianta classica di un tale edificio è pertanto a croce inscritta. Questo tipo di pianta è molto comune nell'architettura bizantina, e scuole collegate come Armenia, alcune aree della Siria e nel Caucaso. Oltre che nelle chiese, questa tipologia di pianta può essere trovata nei mausolei o nei battisteri. Normalmente vi è una cupola più elevata sullo spazio centrale. (it)
- Тетраконх – архітектурна форма з чотирма конхами, тобто напівкруглими апсидами. Тетраконх має апсиди, розташовані з чотирьох сторін церковного будинку, тоді як у триапсидних церквах самі апсиди часто розташовані поряд на стіні будівлі. (uk)
- Tetraconcha, en arquitectura, es un término que designa una tipología de edificio, generalmente una iglesia u otro edificio religioso, que se caracteriza por tener cuatro ábsides, uno en cada dirección, comúnmente de igual tamaño. El vocablo deriva del griego y significa, obviamente, "cuatro conchas", por las cuatro conchas o semi-cúpulas que suelen cubrir los ábsides. Es por tanto un esquema de planta central, una planta de cruz griega. Fueron de uso común en la arquitectura bizantina y escuelas relacionadas, como la y la arquitectura de Georgia. Se ha argumentado que se desarrollaron en esas áreas o en Siria, y la cuestión aún es motivo de controversia entre ambas naciones del Cáucaso. Aparte de las iglesias, la forma es adecuada para mausoleos o baptisterios y normalmente tendrán una (es)
- Тетрако́нх (от греч. τετρα-, в сложных словах — четыре и конха) — в раннехристианском и средневековом зодчестве тип центрического храма с четырёхлепестковым планом: к квадратному внутреннему подкупольному помещению примыкают четыре полуциркульные в плане апсиды. Был особенно распространён на территории Грузии и Армении. В форме тетраконха построен грузинский храм Ошки и армянские храмы св. Рипсимэ, Звартноц, Мармашэн, , Хтцконк, св. и др. В России достаточно широкое применение получил при строительстве храмов в «византийском» стиле (с середины XIX до начала XX века). (ru)
|