| has abstract
| - Tiloukaikt byl Indiánský náčelník kmene ze severozápadu USA. Byl zapleten v masakru na Whitmanově misii a následovně vedl svůj kmen v Kajuské válce. Kajusové, společně s jejich sousedy, Nez Perky, pokládali údolí za svou domovinu. Když za nimi v roce 1835 přišel presbyteriánský misionář Marcus Whitman, dovolili mu založit v údolí misii. Po nějaké době Marcus se svou ženou Narcissou vytvořili v údolí misii a školu Waiilatpu. Školu navštěvovaly i děti Kajusů, které učila právě Whitmanova žena Narcissa. Misie také sloužila jako zastávka pro cestovatele po Oregonské stezce. První vztahy mezi misionáři a dvěma Indiánskými kmeny byly pokojné. Napětí mezi protestantskými a katolickými misionáři a příliv bílých dobrodruhů a osadníků do území způsobily mnohá nedorozumění a spory. Rostoucí bělošská populace s sebou do regionu přinesla různé nemoci, takže časem jak u bílých, tak u rudých obyvatel vypukly spalničky a spála. Whitman byl vyučeným doktorem a ošetřoval obě skupiny obyvatel, ale kvůli nízké imunitě původních obyvatel proti novým chorobám zemřelo více Indiánů než bělochů. Když počet mrtvých Kajuských dětí rostl, někteří členové kmenu začali doktora podezřívat z trávení rudých pacientů. Dnes se má za to, že někteří bílí osadníci to tak řekli Kajusům, aby je poštvali proti Whitmanovi. Při spalničkové epidemii v roce 1847 podezření vyvrcholilo a při návštěvě misie 29. listopadu se Tiloukaikt s Whitmanem pohádal. Při hádce válečník zvaný Tomahas zabil Whitmana zezadu svým tomahavkem. Ostatní Kajusové vpadli do misie a zabili jeho ženu Narcissu a dvanáct dalších lidí. Dalších 35 lidí bylo zadrženo a drženo jako rukojmí. Osadníci v nedalekém , které vedl konzervativní kněz , založili dobrovolnickou milici, která se měla pokusit o záchranu rukojmích. Za účelem zabránění takového násilí u sousedních kmenů byla založena mírová komise, která se měla setkat s jejich zástupci, a byla vedená . Zajatce ale zachránil ze Společnosti Hudsonova zálivu, který s Kajusy vyjednal vydání rukojmích za poplatek. Gilliamova milice ale zaútočila na tábořiště nezapojených Kajusů, což vedlo v dobu násilí mezi Kajusy a na jedné straně a milicí a osadníky na straně druhé. Konflikt vstoupil do dějin pod jménem Kajuská válka. Postupně se milice vzdala území, které se usadilo do nelehkého příměří. Aby byl ale uzavřen opravdový mír, běloši se dožadovali trestu pro ty, kteří misii napadli. O dva roky později se Tiloukaikt, společně se čtyřmi dalšími členy svého kmenu, vzdal. Těchto pět Indiánů bylo převezeno do Oregon City, kde byli odsouzeni k trestu smrti oběšením. Před exekucí 3. června 1850 Tiloukaikt přijal katolické obřady a odmítl mít něco dalšího s presbyteriánskými misionáři. Na šibenici pak vzdoroval slovy, že stejně jako Ježíš zemřel, aby zachránil své lidi. Smrt těchto pěti Kajusů nesnížila tlak panující v regionu. Útočné přepady pokračovaly z obou stran, dokud Kajusové neopustili oblast a nepřipojili se k sousedním Nez Perkům, a . (cs)
- Tiloukaikt (also Tilokaikt or Teelonkike) (unknown - 1850) was a Native American leader of the Cayuse tribe in the northwestern United States. He was involved in the Whitman Massacre and was a primary leader during the subsequent Cayuse War. The Cayuse, and their neighbors the Nez Percé, identified the Walla Walla Valley of the Oregon territory as their primary homeland. When approached by Presbyterian missionary Marcus Whitman in 1835, Tiloukaikt and other Cayuse leaders consented to the establishment of a mission in the valley. Sometime later, Whitman and his wife Narcissa created the mission and school at Waiilatpu, in the Walla Walla Valley. A number of Cayuse children attended the school and were taught by Narcissa Whitman. The mission served as a way station for travelers along the Oregon Trail. Early relations between the Cayuse and Nez Perce and the missionaries throughout the region were generally peaceful. However, tensions between Roman Catholic and Protestant missionaries and the increasing number of white adventurers and settlers in the territory led to misunderstandings and disagreements. The growing white population also brought disease to the Pacific northwest and its native peoples. Measles and scarlet fever broke out among both white and native populations. Whitman, a trained physician, treated both Indians and whites. However, due to the lack of immunity in the native population, more Indians than whites died. When the number of dead Cayuse children began to rise, some Cayuse became suspicious that Whitman was poisoning his patients rather than treating them. Contemporary accounts suggest that some white settlers encouraged the Cayuse in this belief. During a measles epidemic in 1847, suspicion and ill feeling came to a head. During a November 29 visit to the mission for medicine, Tiloukaikt had words with Whitman. While they were talking, a warrior named Tomahas struck Whitman from behind, inflicting several wounds with a tomahawk. Other Cayuse fell on the mission occupants, killing Narcissa Whitman and twelve others. Another fifty three men, women and children were captured and held as hostages. Settlers in the nearby Willamette Valley, led by fundamentalist clergyman Cornelius Gilliam, raised a volunteer militia for a rescue attempt. A peace commission, headed by Joel Palmer, was established to meet with neighboring tribes in hopes of avoiding an escalation of violence. However, the hostages were actually saved through the actions of Peter Skene Ogden of the Hudson's Bay Company, who negotiated and paid for their release. However, Gilliam and his militia attacked an encampment of uninvolved Cayuse, which led to a period of violence between the Cayuse and Palouse people and the settlers and militia. This became known as the Cayuse War. Eventually, the white militia withdrew and the area settled into an uneasy peace. However, if a real peace was to be established, white settlers demanded that those who had killed Whitman and the other mission residents should be punished. Two years later, five Cayuse, including Tiloukaikt, surrendered. They were taken to Oregon City, tried and sentenced to hang; see Cayuse Five. Before his execution on June 3, 1850, Tiloukaikt accepted Catholic last rites while refusing to deal with the Presbyterian missionaries. Defiant and angry, Tiloukaikt spoke on the gallows, "Did not your missionaries teach us that Christ died to save his people? So we die to save our people." The death of the five Cayuse did not significantly reduce tensions in the area. Raids, initiated by both whites and natives, continued. Eventually, most surviving Cayuse left the Walla Walla area and joined neighboring tribes including the Nez Perce, Umatilla and Yakama. (en)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)
