| rdfs:comment
| - La Rebelión de Timok (en serbo-croata: Timočka buna) fue una revuelta popular que estalló en la Serbia oriental (en la moderna región de ) el 28 de septiembre de 1883, dirigida por el . Para algunos autores, es el acontecimiento más importante de la historia serbia entre la proclamación de la independencia (1878) y la Primera guerra de los Balcanes (1912). El primer choque se libró en Lukovo el 21 de octubre, donde los rebeldes vencieron a las tropas enviadas para aplastar el alzamiento. (es)
- Тимокское восстание — народное восстание, которое началось в восточной Сербии (в настоящее время область Тимокская Краина) 28 сентября 1883 года во главе с Народной радикальной партией. Оно считается самым важным событием в истории Сербии между независимостью (1878 год) и Первой Балканской войной (1912 год). Первый бой произошёл в Луково 21 октября, когда повстанцы победили королевские войска, посланные, чтобы подавить их. (ru)
- Timocká vzpoura (srbsky Тимочка буна/Timočka buna) je název pro povstání sedláků z roku 1883. Odehrálo se ve východní části Srbska (nedaleko města Zaječaru), v regionu známém pod názvem . Povstání iniciovali zástupci Národní radikální strany, kteří již dlouho byli v silné opozici proti politice tehdejšího krále Milana Obrenoviće a vlády tzv. mladokonzervativců z Pokrokové strany. Důvodem byl fakt, že se v září 1883 konaly v Srbsku volby, které sice Radikální strana vyhrála, nicméně král pověřil sestavením vlády úředníka , člena Pokrokové strany. Radikální straně král totiž nevěřil, neboť se obával jejího rusofilství a možného obrácení kurzu od spolupráce s Rakouskem ke spolupráci s Ruskem. (cs)
- The Timok Rebellion (Serbo-Croatian: Timočka buna; Romanian: Răscoala Timoceană) was a popular uprising that began in eastern Serbia (now the region of the Timok Valley) on 28 September 1883, led by the People's Radical Party. It has been called the most important event in Serbia between independence (1878) and the First Balkan War (1912). The first battle occurred at Lukovo on 21 October, when the rebels defeated Royal Serbian Army forces sent to suppress them. (en)
- Powstanie chłopskie w Serbii 1883. W październiku 1883 r. doszło do rozruchów chłopskich w rejonie Timoku, które przerodziły się w powstanie. Powodem były pogarszające się warunki życia i niesprawiedliwość urzędników. Na czele ruchu powstańczego stanęli Marinko Ivkovic oraz Aleks Stanojewic a głównym ośrodkiem rebelii stało się miasto Knjaževac. Pierwszym sukcesem chłopów było zajęcia Bolievaca, w którym powstańcy utworzyli własny rząd. W reakcji na to rząd wysłał przeciwko chłopom wojsko pod dowództwem generała Nikolicia. Dnia 9 listopada w bitwie pod Cestobrodici chłopi ponieśli klęskę. Około 3000 z nich schroniło się w Knjażewicu, który po krótkim oblężeniu wpadł w ręce sił rządowych. Ostatecznie powstanie zakończyło się dnia 20 listopada 1883 r., kiedy to ostatni oddział powstańczy zło (pl)
|
| has abstract
| - Timocká vzpoura (srbsky Тимочка буна/Timočka buna) je název pro povstání sedláků z roku 1883. Odehrálo se ve východní části Srbska (nedaleko města Zaječaru), v regionu známém pod názvem . Povstání iniciovali zástupci Národní radikální strany, kteří již dlouho byli v silné opozici proti politice tehdejšího krále Milana Obrenoviće a vlády tzv. mladokonzervativců z Pokrokové strany. Důvodem byl fakt, že se v září 1883 konaly v Srbsku volby, které sice Radikální strana vyhrála, nicméně král pověřil sestavením vlády úředníka , člena Pokrokové strany. Radikální straně král totiž nevěřil, neboť se obával jejího rusofilství a možného obrácení kurzu od spolupráce s Rakouskem ke spolupráci s Ruskem. Jedním ze závazků, který Srbsko muselo na základě rozhodnutí na Berlínském kongresu splnit, bylo vybudování stálé armády po evropském vzoru. To by znamenalo ukončení různých ozbrojených milicí, které do té doby představovaly srbské vojsko. O dosažení tohoto cíle se pokoušela jak vláda pod vedením Milana Piroćance (která musela ovšem v roce 1882 odstoupit), tak i nová vláda . To znamenalo, že vláda nařídila venkovskému obyvatelstvu, aby odevzdalo své zbraně. Sedláci rozkaz samozřejmě odmítli, což velmi rychle vedlo na tehdy neklidném srbském venkově k ozbrojenému střetu s představiteli státní moci. První nepokoje vypukly nedaleko od města Boljevac, velmi rychle se rozšířily ale i do dalších oblastí, jako např. okolí města Knjaževace a Zaječaru. Organizátoři vzpoury byli regionální představitelé Radikální strany . V regionu byl 21. října vyhlášen výjimečný stav. Proti královské armádě bojovalo na přelomu října a listopadu 1883 až 18 000 vesničanů. Kromě ponechání zbraní žádali také snížení daní, více práv pro samosprávu a omezení povinností sedláků. Slabě ozbrojené milice venkovanů však proti moderně vyzbrojené armádě neměly velkou šanci. Po několika počátečních vítězstvích následovala jedna porážka vzbouřenců za druhou. Srbská armáda obsadila nejprve Zaječar, a poté i Kruševac. Celkem 33 dní zasedaly zvláštní soudy, které odsoudily 97 lidí k trestu smrti (popraveno bylo 21 z nich, ostatním král trest změnil na dlouholeté vězení) a 576 dalších pak k dlouholetým žalářům. Po skončení vzpoury se král rozhodl změnit zavedené pořádky. Značně zvýšil daně sedlákům a zahájil také perzekuci členů Národní radikální strany, jejíž zástupci zasedali v Skupštině v Bělehradě. V Bělehradě byli pozatýkáni členové Ústředního výboru radikálů a převezeni k zvláštnímu soudu v Zaječaru. Iniciátoři vzpoury (Nikola Pašić, ) se trestům vyhnuli jen díky tomu, že ze Srbska stihli rychle emigrovat do Bulharska. Pobývat nějaký čas v Bulharsku nebylo pro Pašiće ničím ani složitým, ani novým, neboť v té zemi měl již dlouhou dobu dobré vazby (na srbské politické scéně byl dokonce znám jako největší ). Později získali od krále milost a opět se zapojili do politického života země. (cs)
- La Rebelión de Timok (en serbo-croata: Timočka buna) fue una revuelta popular que estalló en la Serbia oriental (en la moderna región de ) el 28 de septiembre de 1883, dirigida por el . Para algunos autores, es el acontecimiento más importante de la historia serbia entre la proclamación de la independencia (1878) y la Primera guerra de los Balcanes (1912). El primer choque se libró en Lukovo el 21 de octubre, donde los rebeldes vencieron a las tropas enviadas para aplastar el alzamiento. (es)
- The Timok Rebellion (Serbo-Croatian: Timočka buna; Romanian: Răscoala Timoceană) was a popular uprising that began in eastern Serbia (now the region of the Timok Valley) on 28 September 1883, led by the People's Radical Party. It has been called the most important event in Serbia between independence (1878) and the First Balkan War (1912). The first battle occurred at Lukovo on 21 October, when the rebels defeated Royal Serbian Army forces sent to suppress them. According to the Radical politician , at a planning meeting of the Radicals' Executive Committee before the rising, one member suggested killing all bureaucrats. In the words of the Great Soviet Encyclopedia, the rebels were motivated by "such vestiges of feudalism as payment in labor and bondage imposed for the nonpayment of debts, as well as an unbearable tax burden, bureaucratic tyranny, and the growing power of commercial and usurious capital." Among their demands were a reduction in taxes, greater local self-government and the maintenance of the militia. On 2 November, peasants across the region refused to hand over their weapons to military units unless they were given modern replacements. It took the reformed Royal Army only a couple of weeks to crush the poorly organised rebellion, which at its height had controlled almost half the country and had threatened the line between Belgrade and Niš. At the start of the rebellion, King Milan I was afraid that the soldiers would not "be willing to fire into the flesh of their own people", but his decision to pay officers double what top bureaucrats earned and to give bonus pay to soldiers who fought the rebels proved his fears ungrounded. The consul of Austria-Hungary in Belgrade noted that "a new page was written in the history of the Serbian people when the army launched its first shell at the rebels." After the rebellion, many Radical leaders, including Nikola Pašić, fled abroad. Of the participants who remained, 809 were put on trial. Of these, 567 were sentenced to forced labour, 68 to prison, 5 to detention and 75 were released. The remaining 94 were sentenced to death: twenty were executed right away, one committed suicide, ten escaped and fled abroad and 63 were eventually pardoned. The Timok Valley was and still is populated by a Romanian community which participated in the rebellion. In recent times, this has been commemorated by ethnic Romanian organizations in Serbia and Bulgaria. (en)
- Powstanie chłopskie w Serbii 1883. W październiku 1883 r. doszło do rozruchów chłopskich w rejonie Timoku, które przerodziły się w powstanie. Powodem były pogarszające się warunki życia i niesprawiedliwość urzędników. Na czele ruchu powstańczego stanęli Marinko Ivkovic oraz Aleks Stanojewic a głównym ośrodkiem rebelii stało się miasto Knjaževac. Pierwszym sukcesem chłopów było zajęcia Bolievaca, w którym powstańcy utworzyli własny rząd. W reakcji na to rząd wysłał przeciwko chłopom wojsko pod dowództwem generała Nikolicia. Dnia 9 listopada w bitwie pod Cestobrodici chłopi ponieśli klęskę. Około 3000 z nich schroniło się w Knjażewicu, który po krótkim oblężeniu wpadł w ręce sił rządowych. Ostatecznie powstanie zakończyło się dnia 20 listopada 1883 r., kiedy to ostatni oddział powstańczy złożył broń. (pl)
- Тимокское восстание — народное восстание, которое началось в восточной Сербии (в настоящее время область Тимокская Краина) 28 сентября 1883 года во главе с Народной радикальной партией. Оно считается самым важным событием в истории Сербии между независимостью (1878 год) и Первой Балканской войной (1912 год). Первый бой произошёл в Луково 21 октября, когда повстанцы победили королевские войска, посланные, чтобы подавить их. (ru)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)