| rdfs:comment
| - Psané právo (lat. ius scriptum) je tvořeno právními normami zachycenými časově stálým způsobem na vhodném trvanlivém substrátu, např. v kameni, na hliněných destičkách, na papíře, na optickém disku nebo v databázi počítačového systému apod. Psané právo má většinou verbální formu, některé části právních norem mohou však být vyjádřeny i jinak, např. graficky. Psané právo tvoří rozhodující část moderního právního řádu. Skládá se z právních předpisů a precedentů. Opakem psaného práva je právo nepsané. (cs)
- Skribita juro (lat. lex scripta) estas kreita per kaptitaj per tempe daŭra maniero sur konvena daŭrigema substrato, ekz. sur ŝtono, sur argilaj tabuletoj, sur papero, sur optika disko aŭ en datenbazo de komputila sistemo kaj simile. La skribita juro havas plimulte parolan formon, sed kelkaj partoj de juraj normoj povas esti esprimitaj ankaŭ alie, ekz. grafike. La skribita juro kreas decidan parton de moderna . Ĝi konsistas el kaj . Malo de la skribita juro estas juro neskribita. (eo)
- Le ius scriptum (du latin, littéralement « droit écrit ») est le corps de la législation faite par les pouvoirs législatifs. La législation est connue sous le nom de leges (les lois) et de plebiscita (les plébiscites, promulgués par le concile plébéien). Les juristes romains incluent aussi au ius scriptum les édits des magistrats (magistratuum edicta), les conseils du Sénat (senatus consulta), les réponses et les pensées des juristes (responsa prudentium), et les proclamations et les convictions de l'empereur (principum placita). Il s'oppose au ius non scriptum, le droit non écrit. (fr)
- Ius scriptum ist geschriebenes Recht. Darunter fallen Gesetze (leges), Edikte der Magistrate und Kaiserkonstitutionen. Auch vom Kaiser autorisierte, schriftliche Rechtsgelehrtenmeinungen (iura) waren ius scriptum. In Abgrenzung dazu steht das ius non scriptum, dem kein legislatorischer Begründungsakt zugrunde liegt, beispielsweise das Gewohnheitsrecht, welches Rechtssatzcharakter erfährt, wenn die Macht der Verhältnisse einen zuverlässigen Rechtsschutz bietet. (de)
- El Derecho escrito es un sistema jurídico que posee una normativa recogida por escrito; se opone al concepto de usos y costumbres, que da origen al Derecho consuetudinario. Habitualmente se entiende por tal al Derecho expresado en una ley (Derecho legislado), emitida por un legislador, promulgada y publicada para su cumplimiento. (es)
|
| has abstract
| - Psané právo (lat. ius scriptum) je tvořeno právními normami zachycenými časově stálým způsobem na vhodném trvanlivém substrátu, např. v kameni, na hliněných destičkách, na papíře, na optickém disku nebo v databázi počítačového systému apod. Psané právo má většinou verbální formu, některé části právních norem mohou však být vyjádřeny i jinak, např. graficky. Psané právo tvoří rozhodující část moderního právního řádu. Skládá se z právních předpisů a precedentů. Opakem psaného práva je právo nepsané. (cs)
- Ius scriptum ist geschriebenes Recht. Darunter fallen Gesetze (leges), Edikte der Magistrate und Kaiserkonstitutionen. Auch vom Kaiser autorisierte, schriftliche Rechtsgelehrtenmeinungen (iura) waren ius scriptum. Die lex war im römischen Recht ein durchgängig verwendeter Begriff, der in der Zeit der republikanischen Volksversammlungen auch als plebiscitum (Plebiszit) bekannt wurde. In der Kaiserzeit genoss der Senat eine hervorgehobene Machtstellung und erließ senatus consulta (Senatskonsulte), die ihrerseits gesetzliche Anordnung waren. Die Kaiserkonstitutionen waren häufig Codices (etwa der Codex Iustinianus) beziehungsweise Constitutiones principum (etwa die Novellae) oder auch Responsae (Rechtsgutachten). In Abgrenzung dazu steht das ius non scriptum, dem kein legislatorischer Begründungsakt zugrunde liegt, beispielsweise das Gewohnheitsrecht, welches Rechtssatzcharakter erfährt, wenn die Macht der Verhältnisse einen zuverlässigen Rechtsschutz bietet. Geschriebenes Recht repräsentiert regelmäßig den Willen eines (staatlichen) Gesetzgebers. Ungeschriebenes Recht verleiht den Kräften der Gesellschaft Ausdruck. (de)
- Skribita juro (lat. lex scripta) estas kreita per kaptitaj per tempe daŭra maniero sur konvena daŭrigema substrato, ekz. sur ŝtono, sur argilaj tabuletoj, sur papero, sur optika disko aŭ en datenbazo de komputila sistemo kaj simile. La skribita juro havas plimulte parolan formon, sed kelkaj partoj de juraj normoj povas esti esprimitaj ankaŭ alie, ekz. grafike. La skribita juro kreas decidan parton de moderna . Ĝi konsistas el kaj . Malo de la skribita juro estas juro neskribita. (eo)
- El Derecho escrito es un sistema jurídico que posee una normativa recogida por escrito; se opone al concepto de usos y costumbres, que da origen al Derecho consuetudinario. Habitualmente se entiende por tal al Derecho expresado en una ley (Derecho legislado), emitida por un legislador, promulgada y publicada para su cumplimiento. La legislación escrita comienza con la historia y la civilización en Sumeria (Código de Hammurabi, véase Historia de las instituciones en la antigüedad). Los legisladores griegos (Solón, Licurgo, Clístenes) que daban leyes a sus polis fueron venerados como héroes. En la Antigua Grecia se entendía el respeto de la ley como la condición de ciudadanía y de libertad, al concebir cada individuo su sujeción a la y sus normas no como resultado de la dependencia de otro hombre más fuerte o más digno, sino como la sumisión a un principio inmaterial ("la ley es el rey", nomos basileus), incluso cuando se está en desacuerdo con ella o acarrea la propia muerte (suicidio de Sócrates). El Derecho romano era principalmente un Derecho escrito (ius scriptum), mientras que el de los pueblos germánicos era consuetudinario. Varios reinos germánicos que se establecieron en el Imperio Romano de Occidente, especialmente los godos y los francos, fueron publicando leyes o cuerpos legales escritos. En general, en la Europa del norte predomina la tradición jurídica del Derecho consuetudinario, mientras que la Europa meridional, de tradición grecolatina, es el ámbito del Derecho escrito; incluso el territorio de Francia se dividía en dos mitades, según predominaba una tradición jurídica u otra (véase Antiguo Régimen en Francia). Las consecuencias de ello se extendían a múltiples cuestiones, como el grado de libertad de los jueces para innovar en Derecho y sentar precedentes, aplicando su propia jurisprudencia, en casos previstos o no en la normativa escrita o la costumbre. (es)
- Le ius scriptum (du latin, littéralement « droit écrit ») est le corps de la législation faite par les pouvoirs législatifs. La législation est connue sous le nom de leges (les lois) et de plebiscita (les plébiscites, promulgués par le concile plébéien). Les juristes romains incluent aussi au ius scriptum les édits des magistrats (magistratuum edicta), les conseils du Sénat (senatus consulta), les réponses et les pensées des juristes (responsa prudentium), et les proclamations et les convictions de l'empereur (principum placita). Il s'oppose au ius non scriptum, le droit non écrit. (fr)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)