This HTML5 document contains 163 embedded RDF statements represented using HTML+Microdata notation.

The embedded RDF content will be recognized by any processor of HTML5 Microdata.

Namespace Prefixes

PrefixIRI
dbthttp://dbpedia.org/resource/Template:
dbpedia-nohttp://no.dbpedia.org/resource/
wikipedia-enhttp://en.wikipedia.org/wiki/
dbpedia-bghttp://bg.dbpedia.org/resource/
dbrhttp://dbpedia.org/resource/
dbpedia-mshttp://ms.dbpedia.org/resource/
dbpedia-frhttp://fr.dbpedia.org/resource/
dctermshttp://purl.org/dc/terms/
rdfshttp://www.w3.org/2000/01/rdf-schema#
dbpedia-cshttp://cs.dbpedia.org/resource/
dbpedia-kkhttp://kk.dbpedia.org/resource/
dbpedia-azhttp://az.dbpedia.org/resource/
rdfhttp://www.w3.org/1999/02/22-rdf-syntax-ns#
dbphttp://dbpedia.org/property/
xsdhhttp://www.w3.org/2001/XMLSchema#
dbpedia-idhttp://id.dbpedia.org/resource/
dbohttp://dbpedia.org/ontology/
dbpedia-vihttp://vi.dbpedia.org/resource/
dbpedia-skhttp://sk.dbpedia.org/resource/
dbpedia-jahttp://ja.dbpedia.org/resource/
dbchttp://dbpedia.org/resource/Category:
dbpedia-dehttp://de.dbpedia.org/resource/
dbpedia-plhttp://pl.dbpedia.org/resource/
yagohttp://dbpedia.org/class/yago/
dbpedia-ruhttp://ru.dbpedia.org/resource/
wikidatahttp://www.wikidata.org/entity/
dbpedia-nlhttp://nl.dbpedia.org/resource/
yago-reshttp://yago-knowledge.org/resource/
n27https://global.dbpedia.org/id/
dbpedia-ithttp://it.dbpedia.org/resource/
dbpedia-cahttp://ca.dbpedia.org/resource/
provhttp://www.w3.org/ns/prov#
foafhttp://xmlns.com/foaf/0.1/
dbpedia-zhhttp://zh.dbpedia.org/resource/
dbpedia-kohttp://ko.dbpedia.org/resource/
dbpedia-trhttp://tr.dbpedia.org/resource/
dbpedia-eshttp://es.dbpedia.org/resource/
freebasehttp://rdf.freebase.com/ns/
owlhttp://www.w3.org/2002/07/owl#

Statements

Subject Item
dbr:Written_vernacular_Chinese
rdf:type
yago:NaturalLanguage106904171 yago:Language106282651 owl:Thing yago:ToneLanguage106904943 yago:WikicatTonalLanguages yago:WikicatLanguagesOfChina yago:Communication100033020 yago:Abstraction100002137 dbo:Language
rdfs:label
Bahasa Tionghoa vernakular Baihua Written vernacular Chinese 백화문 官話白話文 Baihuawen Байхуа Chino vernáculo Paj-chua Baihua Baihua 白話 Baihua Baihua
rdfs:comment
El Baihua o xinès vernacle és el xinès estàndard ( xinès simplificat : 白话文; xinès tradicional: 白話文 i pinyin : báihuà wèn ). La traducció literal seria "discurs clar" i també "escrit vernacular". Es contraposava al xinès clàssic, el "wényán", (文言 ). El xinès vernacle, baihua, (白话) es basava en el mandarí oral. La seva adopció va significar una aproximació a la llengua que la gent parlava al carrer, el de la vida quotidiana. Amb aquest estil, la puntuació i les xifres aràbigues, per influència de les llengües occidentals, són innovacions que apareixen a la llengua escrita. El pas del xinès literari al baihua va ser un degoteig de centenars d'anys però la seva eclosió es produirà a partir de la segona meitat del segle xx. Per això es parla d'un baihua “tradicional” i un baihua “modern” (el gu Le baihua (chinois simplifié : 白话文 ; chinois traditionnel : 白話文 ; pinyin : báihuà wèn ; litt. « écrit vernaculaire ») ou chinois vernaculaire est un style ou registre linguistique de la langue chinoise écrite essentiellement basé sur le mandarin parlé, et associé au mandarin standard. Il convient de ne pas confondre le baihua avec les différentes variétés de chinois aujourd'hui parlées. Depuis le début des années 1920, le baihua est le style d'écriture le plus usité en Chine, succédant au chinois littéraire, l'ancien usage écrit d'expression de la langue chinoise depuis la fin de la dynastie Han, succédant au chinois classique de l'époque de Confucius. Le terme « chinois écrit standard » se réfère dorénavant au baihua (chinois vernaculaire). Bahasa Tionghoa vernakular adalah sebuah mode atau dari bahasa Tionghoa dan masih berhubungan dengan bahasa Mandarin. Istilah ini jangan disalahartikan dengan berbagai macam berbagai macam bahasa Tionghoa lisan. Sejak awal 1920-an, bahasa Tionghoa vernakular telah menjadi bahasa tertulis paling populer, mengalahkan bahasa Tionghoa Klasik, standar sejak zaman Konfusius. Istilah Bahasa Tionghoa Tertulis Standar sekarang merujuk pada bahasa Tionghoa vernakular. Il baihua (Cinese semplificato : 白话文 ; Cinese tradizionale : 白話文 ; pinyin : báihuà wèn ; letteralmente, (scrittura vernacolare) o il cinese vernacolare è uno stile linguistico o registro della lingua cinese scritta basato principalmente sul mandarino parlato e associato al mandarino standard. Il Baihua non deve essere confuso con le diverse varietà di cinese parlate oggi. Dall'inizio degli anni '20, il baihua è stato lo stile di scrittura più comune in Cina, succedendo al cinese letterario, l'antico uso scritto di espressione della lingua cinese dalla fine della dinastia Han, succedendo al cinese classico dal tempo di Confucio. Un vernacolo scritto basato sul cinese mandarino fu usato nei romanzi delle dinastie Ming e Qing, e successivamente perfezionato dagli intellettuali associati al Mo 백화(白話)는 당나라 대에 발생하여, 송, 원, 명, 청 시대를 거치면서 확립된 중국어의 구어체를 말하며, 이를 글로 표기한 것을 백화문(白話文)이라고 한다. 지식인층을 중심으로 고전 등에 나오는 문구를 근거로 쓰인 문언문(文言文, 한문)에 비해, 백화문은 각 시대를 거치며 북경어를 중심으로 민간에서 사용되는 일상 언어가 반영되어, 대중이 쉽게 이해할 수 있도록 그 형태가 갖추어졌다. 당 시대의 백화로 들 수 있는 것으로 둔황(敦煌)의 변문(變文)이 있다. 이는 민중에게 들려주기 위한 의도로 기록된 것으로, 구어를 문장으로 표현하는 기교가 확립되어 있지 않아, 적지 않게 문언의 요소가 포함되어 있다. 당에서 송을 거치며 유행을 했던 에도 구어를 기록한 내용들을 볼 수 있다. Baihuawen is een van de twee belangrijkste schrijfvormen van . In de Chinese dialecten wordt er groot onderscheid gemaakt tussen spreektaal en schrijftaal. De schrijftaal gebruikt het Chinese schrift, dat door alle Chinese dialecten gelezen kan worden. In het Kantonees wordt zeer veel baihuawen gebruikt. In Hongkong-Kantonees wordt er het meest baihua gebruikt ten opzichte van alle andere Chinese dialecten. 官話白話文,又称京白、華文,是狹義的白话文。「现代白话文主要有4种,分别是官话白话文(京白)、吴语白话文(苏白)、粤语白话文(广白)以及中州韵白话文(韵白)。」然在這4种之外还有其他漢語白話文,如臺語白話文。日常生活中交流使用的白话文,是指官话白话文。 官話白話文指以1919年五四運動前後的官話口语为基础,经过加工的书面语(故白話文又稱語體文),以区别春秋戰國至1910年代的写作规范——文言文。 El chino vernáculo o baihua (en chino simplificado, 白话; pinyin, báihuà; literalmente, ‘habla clara’) es la forma de chino escrito basado en la forma oral, en oposición al chino clásico (en chino, 文言; pinyin, wényán), que era el lenguaje escrito de China Imperial hasta la Revolución china de 1911. Su adopción significó una aproximación a la lengua que la gente hablaba en la calle, el de la vida cotidiana. Junto a este estilo también se adoptaron innovaciones como la y las números arábigos por influencia de las lenguas occidentales. El paso del chino clásico al vernáculo fue un goteo de centenares de años pero su eclosión se producirá a partir de la segunda mitad del siglo XX. Por eso se habla de que existe un baihua “tradicional” y un baihua “moderno”. Principalmente el chino vernáculo se Written vernacular Chinese, also known as Baihua (simplified Chinese: 白话文; traditional Chinese: 白話文; pinyin: báihuàwén) or Huawen (simplified Chinese: 华文; traditional Chinese: 華文; pinyin: huáwén), is the forms of written Chinese based on the varieties of Chinese spoken throughout China, in contrast to Classical Chinese, the written standard used during imperial China up to the early twentieth century. A written vernacular based on Mandarin Chinese was used in novels in the Ming and Qing dynasties (14th–20th centuries), and later refined by intellectuals associated with the May Fourth Movement. Since the early 1920s, this modern vernacular form has been the standard style of writing for speakers of all varieties of Chinese throughout mainland China, Taiwan, Malaysia, and Singapore as the wr Байхуа (трад. кит. 白話, упр. 白话, путунхуа báihuà/байхуа, кант. baak6waa6-2/паакваа, южноминь. pe̍h-oē/пэ-вэ, буквально «простой язык») — китайский термин, означающий «разговорный, повседневный язык». В широком смысле обозначает местный вариант китайского, отличающийся от официального, в таком виде это слово ныне употребимо среди говорящих на кантонском и южноминьском языках, где «байхуа» противопоставляется официальному «путунхуа». Исторически словом «байхуа» также называют разговорный язык, противопоставляемый классическому вэньяню, вплоть до языка некоторых произведений среднекитайского периода времен династии Тан (618—907 годы нашей эры). 白話(はくわ)とは、中国語における書き言葉の一種。唐代に生まれ、宋・元・明・清と確立されてきた口語に接近した書き言葉のことをいう。知識人が古典を基礎として作った書き言葉である文言に対し、白話は各時代において民間で話されている口語を反映させようとしており、大衆にも理解されるように工夫されている。 唐代の白話として挙げられるものに敦煌の変文がある。これは民衆に聞かせる意図で作られたものであるので多分に口語が取り入れられたが、いまだ口語を文章として表現する技巧が確立されておらず多分に文言的要素を含んでいた。また唐から宋にかけて流行した語録にも口語がふんだんに取り入れられたが、やはり口語を用いて表現できないものには文言が使われていた。 宋代になると都市において大衆文化が盛んになり、説話といわれる大衆向けの語り物が出し物として隆盛した。その台本を話本といい、大衆に聞かせ、読ませるために、より口語に接近して書く方法が確立された。またやがて話本をもとに小説が作られるようになり、これを白話小説と呼ぶ。 Baihua (chiń. trad. 白話, chiń. upr. 白话, pinyin: báihuà) – chińskie określenie języka mówionego i wzorowanego na nim języka pisanego (白話文 báihuàwén), używane dawniej szczególnie w przeciwstawieniu do języka klasycznego, określanego jako wenyanwen. Termin baihua znaczy dosłownie „biała mowa”, gdzie „biały” ma znaczenie „łatwy do zrozumienia”. W baihua będącej protoplastą współczesnego literackiego języka chińskiego od czasów dynastii Ming była pisana literatura popularna, przede wszystkim powieści (w tradycji chińskiej fikcja literacka nie była zaliczana do ). Jednocześnie aż do początku XX wieku wszelkie pisma urzędowe i tradycyjnie poważane gatunki literackie tworzone były w języku klasycznym. Mit Baihua, eigentlich Baihuawen (chinesisch 白話文 / 白话文, Pinyin báihuàwén – „Alltagssprache“), ist eine auf der Alltagssprache der Nordchinesen basierende moderne Standardsprache gemeint. Sie bildet die grammatikalische und lexikalische Grundlage des modernen Hochchinesischen. Im Gegensatz zum klassischen Chinesisch ist Baihua verständlicher und so dem großen Teil des Volkes zugänglicher.Deshalb wird in chinesischen Lehrbüchern dem Übergang vom klassischen Chinesisch zum Baihua eine große Bedeutung für den Demokratisierungs- und Modernisierungsprozess Chinas zugeschrieben. Paj-chua (paj-chua wen, čínsky pchin-jinem báihuàwén, znaky zjednodušené 白话文, tradiční 白話文, doslova „psaný hovorový jazyk“), také zvaný hovorová čínština, je stylem (lingvistickým rejstříkem) psané čínštiny založeným na hovorové čínštině a úzce spojený se standardní čínštinou. Od 20. let 20. století je paj-chua nejpoužívanějším psaným stylem v Číně a nahradila tak v této pozici klasickou čínštinu, která se používala od dob Konfucia. Výraz „standardní spisovná čínština“ se často vztahuje právě k paj-chua.
rdfs:seeAlso
dbr:Chinese_grammar
dcterms:subject
dbc:Chinese_language
dbo:wikiPageID
166299
dbo:wikiPageRevisionID
1113698273
dbo:wikiPageWikiLink
dbr:Malaysia dbr:Qin_dynasty dbr:Written_Cantonese dbr:Advertisement dbr:China dbr:Chen_Duxiu dbr:Written_Chinese dbr:Western_world dbr:Cantonese dbr:Hu_Shih dbr:Republic_of_China dbr:Bianwen dbr:Phonology dbr:Chen_Hengzhe dbr:Shanghainese dbr:May_Fourth_Movement dbr:Chinese_poetry dbr:Ming_dynasty dbr:Qian_Xuantong dbr:Xinhai_Revolution dbr:Written_language dbr:Chinese_characters dbr:Classical_Chinese dbr:Jin_Shengtan dbr:Arabic_numerals dbr:Imperial_China dbc:Chinese_language dbr:Zhou_dynasty dbr:Register_(sociolinguistics) dbr:Mandarin_Chinese dbr:Beijing_dialect dbr:Qing_dynasty dbr:Modern_Standard_Chinese dbr:Taiwanese_Hokkien dbr:Chengyu dbr:Lu_Xun dbr:Tang_dynasty dbr:Written_Hokkien dbr:Standard_Chinese dbr:Varieties_of_Chinese dbr:Song_dynasty dbr:Old_Chinese dbr:Lower_Yangtze_Mandarin dbr:Court_reporting dbr:Singapore dbr:Diary_of_a_Madman_(Lu_Xun) dbr:Taiwanese_Southern_Min_Recommended_Characters dbr:Bing_Xin dbr:Chinese_literature dbr:The_True_Story_of_Ah_Q
owl:sameAs
yago-res:Written_vernacular_Chinese dbpedia-ja:白話 dbpedia-fr:Baihua dbpedia-sk:Paj-chua dbpedia-vi:Bạch_thoại dbpedia-ca:Baihua dbpedia-it:Baihua dbpedia-ms:Baihua dbpedia-no:Baihua dbpedia-nl:Baihuawen dbpedia-cs:Paj-chua dbpedia-es:Chino_vernáculo dbpedia-ru:Байхуа dbpedia-kk:Байхуа n27:4wY1B wikidata:Q783605 dbpedia-bg:Простонароден_китайски_език dbpedia-tr:Baihua dbpedia-de:Baihua freebase:m.0165rr dbpedia-ko:백화문 dbpedia-id:Bahasa_Tionghoa_vernakular dbpedia-pl:Baihua dbpedia-zh:官話白話文 dbpedia-az:Baihua_yazısı
dbp:showflag
p
dbp:wuu
bah入 gho去 ven
dbp:wikiPageUsesTemplate
dbt:Chinese_language dbt:New_Culture_Movement dbt:See_also dbt:Portal dbt:Main dbt:Authority_control dbt:Chinese dbt:Redirect dbt:Zh dbt:Citation_needed dbt:Reflist dbt:Sources dbt:Short_description
dbp:bpmf
ㄅㄞˊㄏㄨㄚˋㄨㄣˊ
dbp:c
語錄
dbp:j
baak6 waa2/6 man4
dbp:l
"plain speech writing" language record
dbp:p
báihuàwén yǔlù huáwén
dbp:poj
pe̍h-oē bûn
dbp:s
白话文 华文
dbp:t
華文 白話文
dbp:w
pai2-hua4 wen2
dbp:y
baahk wá màn
dbo:abstract
白話(はくわ)とは、中国語における書き言葉の一種。唐代に生まれ、宋・元・明・清と確立されてきた口語に接近した書き言葉のことをいう。知識人が古典を基礎として作った書き言葉である文言に対し、白話は各時代において民間で話されている口語を反映させようとしており、大衆にも理解されるように工夫されている。 唐代の白話として挙げられるものに敦煌の変文がある。これは民衆に聞かせる意図で作られたものであるので多分に口語が取り入れられたが、いまだ口語を文章として表現する技巧が確立されておらず多分に文言的要素を含んでいた。また唐から宋にかけて流行した語録にも口語がふんだんに取り入れられたが、やはり口語を用いて表現できないものには文言が使われていた。 宋代になると都市において大衆文化が盛んになり、説話といわれる大衆向けの語り物が出し物として隆盛した。その台本を話本といい、大衆に聞かせ、読ませるために、より口語に接近して書く方法が確立された。またやがて話本をもとに小説が作られるようになり、これを白話小説と呼ぶ。 官話白話文,又称京白、華文,是狹義的白话文。「现代白话文主要有4种,分别是官话白话文(京白)、吴语白话文(苏白)、粤语白话文(广白)以及中州韵白话文(韵白)。」然在這4种之外还有其他漢語白話文,如臺語白話文。日常生活中交流使用的白话文,是指官话白话文。 官話白話文指以1919年五四運動前後的官話口语为基础,经过加工的书面语(故白話文又稱語體文),以区别春秋戰國至1910年代的写作规范——文言文。 Mit Baihua, eigentlich Baihuawen (chinesisch 白話文 / 白话文, Pinyin báihuàwén – „Alltagssprache“), ist eine auf der Alltagssprache der Nordchinesen basierende moderne Standardsprache gemeint. Sie bildet die grammatikalische und lexikalische Grundlage des modernen Hochchinesischen. Im Gegensatz zum klassischen Chinesisch ist Baihua verständlicher und so dem großen Teil des Volkes zugänglicher.Deshalb wird in chinesischen Lehrbüchern dem Übergang vom klassischen Chinesisch zum Baihua eine große Bedeutung für den Demokratisierungs- und Modernisierungsprozess Chinas zugeschrieben. Il baihua (Cinese semplificato : 白话文 ; Cinese tradizionale : 白話文 ; pinyin : báihuà wèn ; letteralmente, (scrittura vernacolare) o il cinese vernacolare è uno stile linguistico o registro della lingua cinese scritta basato principalmente sul mandarino parlato e associato al mandarino standard. Il Baihua non deve essere confuso con le diverse varietà di cinese parlate oggi. Dall'inizio degli anni '20, il baihua è stato lo stile di scrittura più comune in Cina, succedendo al cinese letterario, l'antico uso scritto di espressione della lingua cinese dalla fine della dinastia Han, succedendo al cinese classico dal tempo di Confucio. Un vernacolo scritto basato sul cinese mandarino fu usato nei romanzi delle dinastie Ming e Qing, e successivamente perfezionato dagli intellettuali associati al Movimento del 4 maggio. Dall'inizio degli anni, questa forma vernacolare moderna è stata lo stile di scrittura standard per gli oratori di tutte le varietà di cinese in Cina continentale. Dagli anni '20 in poi, il cinese letterario lasciò finalmente il posto al volgare, che è lo stile di scrittura usato oggi in Cina. Questo era il risultato delle arie modernizzanti degli intellettuali della fine del XIX e dell'inizio del XX secolo. La maggior parte dei giornali, libri, pubblicazioni e testi giuridici dell'Amministrazione erano scritti in cinese vernacolare. Il governo l'ha imposto alle scuole primarie (mentre per le università ci è voluto più tempo). A seconda del registro che vuoi dare a una scrittura, puoi farlo assimilare al cinese classico (sarebbe l'equivalente di usare un vocabolario arcaico o frasi latine). Durante la dinastia Zhou (1046–256 a.C.), il cinese arcaico era usato sia nella lingua scritta che in quella parlata. Dalla dinastia Ming e dalla dinastia Qin, il cinese scritto iniziò ad evolversi e differire sempre di più dal cinese parlato. Nel corso del tempo, il cinese classico e il cinese vernacolare sono diventati così distanti che la lingua ufficiale è diventata sempre più difficile per le persone e il vernacolo non si limiterà più ad essere orale, sarà utilizzato anche nei testi scritti. Nonostante ci siano molte opere antiche scritte in cinese volgare, vedi i Quattro grandi romanzi classici, il romanzo era considerato un genere inferiore e chi scriveva a Baihua non aveva il prestigio degli studiosi che parlavano in lingua confuciana. Jin Shengtan è considerato il pioniere della letteratura vernacolare. Ma la sua diffusione iniziò con il Movimento del 4 maggio, un movimento antimonarchico nazionale del 1919. Lo scrittore Lu Xun, il fondatore del Partito Comunista Chen Duxiu e altri intellettuali fecero guadagnare terreno al baihua, considerando l'elitista wényán, una reliquia Dal passato. I riformisti non erano un gruppo monolitico, si dividevano tra quelli favorevoli a cambiamenti graduali e quelli favorevoli a cambiamenti radicali (come l'abbandono dei caratteri cinesi per imporre l'alfabeto latino). Indipendentemente da ciò, il cinese letterario è ancora insegnato nella Cina continentale, a Taiwan (dove è molto popolare), a Hong Kong e a Macao, oltre a sopravvivere in molti colpi di scena del linguaggio accademico e di scrittura dei giornali. Baihuawen is een van de twee belangrijkste schrijfvormen van . In de Chinese dialecten wordt er groot onderscheid gemaakt tussen spreektaal en schrijftaal. De schrijftaal gebruikt het Chinese schrift, dat door alle Chinese dialecten gelezen kan worden. In het Kantonees wordt zeer veel baihuawen gebruikt. In Hongkong-Kantonees wordt er het meest baihua gebruikt ten opzichte van alle andere Chinese dialecten. Vóór de 4 Mei-beweging werd in het onderwijs wenyanwen, oud-Chinese schrijftaal, gebruikt in het onderwijs. De teksten waren voor het gewone volk, die geen onderwijs hebben gehad, onbegrijpelijk. Lu Xun was een van de eerste schrijvers die baihua opschreef. Le baihua (chinois simplifié : 白话文 ; chinois traditionnel : 白話文 ; pinyin : báihuà wèn ; litt. « écrit vernaculaire ») ou chinois vernaculaire est un style ou registre linguistique de la langue chinoise écrite essentiellement basé sur le mandarin parlé, et associé au mandarin standard. Il convient de ne pas confondre le baihua avec les différentes variétés de chinois aujourd'hui parlées. Depuis le début des années 1920, le baihua est le style d'écriture le plus usité en Chine, succédant au chinois littéraire, l'ancien usage écrit d'expression de la langue chinoise depuis la fin de la dynastie Han, succédant au chinois classique de l'époque de Confucius. Le terme « chinois écrit standard » se réfère dorénavant au baihua (chinois vernaculaire). Written vernacular Chinese, also known as Baihua (simplified Chinese: 白话文; traditional Chinese: 白話文; pinyin: báihuàwén) or Huawen (simplified Chinese: 华文; traditional Chinese: 華文; pinyin: huáwén), is the forms of written Chinese based on the varieties of Chinese spoken throughout China, in contrast to Classical Chinese, the written standard used during imperial China up to the early twentieth century. A written vernacular based on Mandarin Chinese was used in novels in the Ming and Qing dynasties (14th–20th centuries), and later refined by intellectuals associated with the May Fourth Movement. Since the early 1920s, this modern vernacular form has been the standard style of writing for speakers of all varieties of Chinese throughout mainland China, Taiwan, Malaysia, and Singapore as the written form of Modern Standard Chinese. This is commonly called Standard Written Chinese or Modern Written Chinese to avoid ambiguity with spoken vernaculars, with the written vernaculars of earlier eras, and with other written vernaculars such as written Cantonese or written Hokkien. Bahasa Tionghoa vernakular adalah sebuah mode atau dari bahasa Tionghoa dan masih berhubungan dengan bahasa Mandarin. Istilah ini jangan disalahartikan dengan berbagai macam berbagai macam bahasa Tionghoa lisan. Sejak awal 1920-an, bahasa Tionghoa vernakular telah menjadi bahasa tertulis paling populer, mengalahkan bahasa Tionghoa Klasik, standar sejak zaman Konfusius. Istilah Bahasa Tionghoa Tertulis Standar sekarang merujuk pada bahasa Tionghoa vernakular. Baihua (chiń. trad. 白話, chiń. upr. 白话, pinyin: báihuà) – chińskie określenie języka mówionego i wzorowanego na nim języka pisanego (白話文 báihuàwén), używane dawniej szczególnie w przeciwstawieniu do języka klasycznego, określanego jako wenyanwen. Termin baihua znaczy dosłownie „biała mowa”, gdzie „biały” ma znaczenie „łatwy do zrozumienia”. W baihua będącej protoplastą współczesnego literackiego języka chińskiego od czasów dynastii Ming była pisana literatura popularna, przede wszystkim powieści (w tradycji chińskiej fikcja literacka nie była zaliczana do ). Jednocześnie aż do początku XX wieku wszelkie pisma urzędowe i tradycyjnie poważane gatunki literackie tworzone były w języku klasycznym. Obecnie, szczególnie w Guangdongu, terminu baihua (kant. jyutping: baak6 waa2) używa się w odniesieniu do języka kantońskiego, dla odróżnienia od putonghua – współczesnego języka literackiego. El Baihua o xinès vernacle és el xinès estàndard ( xinès simplificat : 白话文; xinès tradicional: 白話文 i pinyin : báihuà wèn ). La traducció literal seria "discurs clar" i també "escrit vernacular". Es contraposava al xinès clàssic, el "wényán", (文言 ). El xinès vernacle, baihua, (白话) es basava en el mandarí oral. La seva adopció va significar una aproximació a la llengua que la gent parlava al carrer, el de la vida quotidiana. Amb aquest estil, la puntuació i les xifres aràbigues, per influència de les llengües occidentals, són innovacions que apareixen a la llengua escrita. El pas del xinès literari al baihua va ser un degoteig de centenars d'anys però la seva eclosió es produirà a partir de la segona meitat del segle xx. Per això es parla d'un baihua “tradicional” i un baihua “modern” (el guoyu). Des de fa uns cent anys és poc freqüent l'ús del xinès literari i el nombre de persones capacitades per llegir-lo ( i és clar, poder expressar-se ) es va reduint cada vegada més (són erudits, especialistes de la llengua o historiadors). A partir dels anys 20 el xinès literari va deixar pas definitivament al baihua que és l'estil d'escriptura més utilitzat a avui a la Xina. Això va ser fruit dels aires modernitzadors dels intel·lectuals de finals de segle xix i començaments del xx. La majoria dels diaris, llibres i publicacions de l'Administració i textos legals estaven escrits en xinès vernacle. El govern l'imposà a les escoles primàries (a les universitats va trigar més). Segons el registre que se li vulgui donar a un escrit es pot aconseguir aproximar-lo al xinès literari (seria l'equivalent al cas del català quan es fa servir un vocabulari arcaic o s'empren frases en llatí). Durant la dinastia Zhou (1046–256 BC), el xinès arcaic era el que es feia servir en la llengua escrita i parlada. A partir de la dinastia Ming i de la dinastia Qin el xinès escrit comença a evolucionar i a diferenciar-se cada cop més del xinès parlat. Amb el temps, el xinès literari i el xinès vernacle es van distanciant tant que la llengua oficial cada cop era més difícil per al poble i la llengua vernacla ja no es limitarà a ser oral, també es farà servir en textos escrits. Es considera Jin Shengtan com el pioner de la literatura en estil baihua. Però la seva difusió s'inicià amb el moviment nacionalista del . L'escriptor Lu Xun, Chen Duxiu fundador del Partit Comunista i altres intel·lectuals ajuden que el baihua vagi guanyant terreny, considerant el wényán, elitista, una relíquia del passat. Els reformistes no formaven un grup monolític, es divideixen entre els favorables als canvis graduals i els partidaris dels canvis radicals (com era imposar l'alfabet llatí). Per evitar ambigüitats amb els xinès parlats en diferent territoris, es recomana que en comptes de baihua es citi “xinès escrit estàndard”. Malgrat tot, el xinès literari encara s'ensenya a la Xina continental, a Taiwan (on és molt popular), a Hong Kong i a Macau. Paj-chua (paj-chua wen, čínsky pchin-jinem báihuàwén, znaky zjednodušené 白话文, tradiční 白話文, doslova „psaný hovorový jazyk“), také zvaný hovorová čínština, je stylem (lingvistickým rejstříkem) psané čínštiny založeným na hovorové čínštině a úzce spojený se standardní čínštinou. Od 20. let 20. století je paj-chua nejpoužívanějším psaným stylem v Číně a nahradila tak v této pozici klasickou čínštinu, která se používala od dob Konfucia. Výraz „standardní spisovná čínština“ se často vztahuje právě k paj-chua. V době dynastie Čou byla klasická čínština mluveným i psaným jazykem svého období. Období dynastie Čchin se však hovorový jazyk vyvíjel a odlišoval se od psaného. Od období dynastie Tchang a Sung se pro psaní některých textů začal používat jazyk blízký hovorové řeči. Takové texty se označovaly jako pien-wen (变文) a blízkost mluvenému jazyku měla zajistit jejich větší rozšíření mezi obyčejnými lidmi, kteří klasickému jazyku nerozuměli. V období dynastie Ming a Čching se rozšířilo používání hovorového jazyka do různých typů písemnictví, klasický jazyk však zůstal úředním písemným jazykem. , který napsal několik novel v hovorovém jazyce, se považuje za průkopníka tvorby v paj-chua. Nicméně skutečný význam získala paj-chua až po vypuknutí Hnutí čtvrtého května v roce 1919, kdy ji začali prosazovat přední intelektuálové, učenci a reformátoři, zejména Chu Š’ a Lu Sün. Klasická čínština byla vnímána jako brzda vzdělání, literatury a hospodářského a sociálního pokroku. Paj-chua se stala mainstreamovou záležitostí, ze západních jazyků převzala interpunkci a arabské číslice. Od konce 20. let 20. století jsou téměř všechny knihy, noviny, časopisy a dokumenty psané v paj-chua. 백화(白話)는 당나라 대에 발생하여, 송, 원, 명, 청 시대를 거치면서 확립된 중국어의 구어체를 말하며, 이를 글로 표기한 것을 백화문(白話文)이라고 한다. 지식인층을 중심으로 고전 등에 나오는 문구를 근거로 쓰인 문언문(文言文, 한문)에 비해, 백화문은 각 시대를 거치며 북경어를 중심으로 민간에서 사용되는 일상 언어가 반영되어, 대중이 쉽게 이해할 수 있도록 그 형태가 갖추어졌다. 당 시대의 백화로 들 수 있는 것으로 둔황(敦煌)의 변문(變文)이 있다. 이는 민중에게 들려주기 위한 의도로 기록된 것으로, 구어를 문장으로 표현하는 기교가 확립되어 있지 않아, 적지 않게 문언의 요소가 포함되어 있다. 당에서 송을 거치며 유행을 했던 에도 구어를 기록한 내용들을 볼 수 있다. 송 시대에 들어서면 큰 도시를 중심으로 대중문화가 활발하게 일어나, 대중에게 이야기를 들려주기 위해 만든 설화 등이 융성하였다. 이들의 내용을 기록하는 '화본'(話本)에도 구어체 문장이 적지 않게 포함되어 있다. 이를 통해 구어의 기록법의 세련도가 높아지게 되었으며, 이 기법들이 적용된 백화소설(白話小說)들이 나오기 시작하였다. 명 시대에는 《수호지》(水滸誌), 《금병매》(金甁梅) 등의 백화소설이 등장하였으며, 청 시대에도 《유림외사》(儒林外史), 《홍루몽》(紅樓夢) 등의 작품이 나왔다. Байхуа (трад. кит. 白話, упр. 白话, путунхуа báihuà/байхуа, кант. baak6waa6-2/паакваа, южноминь. pe̍h-oē/пэ-вэ, буквально «простой язык») — китайский термин, означающий «разговорный, повседневный язык». В широком смысле обозначает местный вариант китайского, отличающийся от официального, в таком виде это слово ныне употребимо среди говорящих на кантонском и южноминьском языках, где «байхуа» противопоставляется официальному «путунхуа». Исторически словом «байхуа» также называют разговорный язык, противопоставляемый классическому вэньяню, вплоть до языка некоторых произведений среднекитайского периода времен династии Тан (618—907 годы нашей эры). В узком смысле «письменный байхуа» (白話文) — язык ряда литературных произведений, использовавшийся начиная с династии Мин (с 14-го века) и основанный на северокитайских диалектах, в частности, цзянхуайском (нанкинском), а затем и пекинском, лёгший в основу современного стандартного китайского языка (гоюя, а затем путунхуа). Помимо письменного севернокитайского (官話白話文), существуют также письменный кантонский (粵語白話文) и письменный шанхайско-сучжоуский (吳語白話文). В последнее время, преимущественно на Тайване, получает развитие письмо на южноминьском (臺語白話文) и хакка (客語白話文). El chino vernáculo o baihua (en chino simplificado, 白话; pinyin, báihuà; literalmente, ‘habla clara’) es la forma de chino escrito basado en la forma oral, en oposición al chino clásico (en chino, 文言; pinyin, wényán), que era el lenguaje escrito de China Imperial hasta la Revolución china de 1911. Su adopción significó una aproximación a la lengua que la gente hablaba en la calle, el de la vida cotidiana. Junto a este estilo también se adoptaron innovaciones como la y las números arábigos por influencia de las lenguas occidentales. El paso del chino clásico al vernáculo fue un goteo de centenares de años pero su eclosión se producirá a partir de la segunda mitad del siglo XX. Por eso se habla de que existe un baihua “tradicional” y un baihua “moderno”. Principalmente el chino vernáculo se basaba en el mandarín, aunque a partir del siglo XX se desarrolló una escritura vernácula del cantonés (en Hong Kong) y en menor medida del taiwanés. A partir de los años 20 el chino literario dejó paso definitivamente al vernáculo que es el estilo de escritura utilizado hoy en China. Esto fue fruto de los aires modernizadores de los intelectuales de finales de siglo XIX y comienzos del XX. La mayoría de los diarios, libros y publicaciones de la Administración y textos legales estaban escritos en chino vernáculo. El gobierno lo impuso en las escuelas primarias (mientras en las universidades tardó más). Según el registro que se le quiera dar a un escrito se puede conseguir que se asimile al chino clásico (sería el equivalente a usar vocabulario arcaico o frases en latín). Durante la dinastía Zhou (1046–256 a. C.), el chino arcaico era el que se usaba tanto en la lengua escrita como hablada. A partir de la dinastía Ming y de la dinastía Qin el chino escrito empieza a evolucionar y a diferenciarse cada vez más del chino hablado. Con el tiempo, el chino clásico y el chino vernáculo se van distanciando tanto que la lengua oficial cada vez era más difícil para el pueblo y la lengua vernácula ya no se limitará a ser oral, también se usará en textos escritos. Aunque existen multitud de obras antiguas escritas en chino vernáculo, véase las cuatro novelas clásicas chinas, la novela se consideraba un género inferior y quienes escribían en baihua no tenían el prestigio de los eruditos que se expresaban en la lengua de Confucio. Se considera Jin Shengtan como el pionero de la literatura en estilo vernáculo. Pero su difusión se inició con el Movimiento del Cuatro de Mayo, un movimiento nacional antimonárquico de 1919. El escritor Lu Xun, el fundador del Partido Comunista Chen Duxiu y otros intelectuales hicieron que el baihua fuera ganando terreno, considerando el wényán elitista, una reliquia del pasado. Los reformistas no formaban un grupo monolítico, se dividían entre los favorables a los cambios graduales y los partidarios de los cambios radicales (como abandonar los caracteres chinos para imponer el alfabeto latino). A pesar de todo, el chino literario todavía se enseña en China continental, en Taiwán (dónde es muy popular), Hong Kong y Macao, además de sobrevivir en muchos giros de la lengua escrita académica y en periódicos.
prov:wasDerivedFrom
wikipedia-en:Written_vernacular_Chinese?oldid=1113698273&ns=0
dbo:wikiPageLength
12025
foaf:isPrimaryTopicOf
wikipedia-en:Written_vernacular_Chinese