This HTML5 document contains 654 embedded RDF statements represented using HTML+Microdata notation.

The embedded RDF content will be recognized by any processor of HTML5 Microdata.

Namespace Prefixes

PrefixIRI
dbpedia-frhttp://fr.dbpedia.org/resource/
dbpedia-lahttp://la.dbpedia.org/resource/
dbrhttp://dbpedia.org/resource/
n66http://dbpedia.org/resource/The_Golem:
dbpedia-nohttp://no.dbpedia.org/resource/
dbpedia-ukhttp://uk.dbpedia.org/resource/
n16http://pa.dbpedia.org/resource/
foafhttp://xmlns.com/foaf/0.1/
dbpedia-ethttp://et.dbpedia.org/resource/
dbpedia-elhttp://el.dbpedia.org/resource/
n38https://global.dbpedia.org/id/
dbpedia-fyhttp://fy.dbpedia.org/resource/
dbpedia-rohttp://ro.dbpedia.org/resource/
dbphttp://dbpedia.org/property/
n46http://www.worldcat.org/
n73http://arz.dbpedia.org/resource/
n91http://uz.dbpedia.org/resource/
dbpedia-nnhttp://nn.dbpedia.org/resource/
n53http://ur.dbpedia.org/resource/
dbpedia-zhhttp://zh.dbpedia.org/resource/
dbpedia-ithttp://it.dbpedia.org/resource/
dbpedia-cahttp://ca.dbpedia.org/resource/
wikipedia-enhttp://en.wikipedia.org/wiki/
dbpedia-plhttp://pl.dbpedia.org/resource/
dbpedia-idhttp://id.dbpedia.org/resource/
dbpedia-pnbhttp://pnb.dbpedia.org/resource/
n39http://www.signandsight.com/features/
dbpedia-eshttp://es.dbpedia.org/resource/
dbpedia-eohttp://eo.dbpedia.org/resource/
rdfhttp://www.w3.org/1999/02/22-rdf-syntax-ns#
dbpedia-azhttp://az.dbpedia.org/resource/
dbpedia-arhttp://ar.dbpedia.org/resource/
n86http://ml.dbpedia.org/resource/
dbpedia-hrhttp://hr.dbpedia.org/resource/
dbpedia-thhttp://th.dbpedia.org/resource/
dbpedia-ishttp://is.dbpedia.org/resource/
rdfshttp://www.w3.org/2000/01/rdf-schema#
provhttp://www.w3.org/ns/prov#
dbpedia-dehttp://de.dbpedia.org/resource/
dbpedia-dahttp://da.dbpedia.org/resource/
dbpedia-kahttp://ka.dbpedia.org/resource/
n93http://lv.dbpedia.org/resource/
n51http://ast.dbpedia.org/resource/
n89https://web.archive.org/web/20111216045054/http:/www.uad.ro/storage/Dataitems/
dbpedia-glhttp://gl.dbpedia.org/resource/
n15http://hy.dbpedia.org/resource/
dbpedia-huhttp://hu.dbpedia.org/resource/
n36http://tg.dbpedia.org/resource/
n18http://hi.dbpedia.org/resource/
dbpedia-cshttp://cs.dbpedia.org/resource/
dbpedia-hehttp://he.dbpedia.org/resource/
dctermshttp://purl.org/dc/terms/
dbpedia-sqhttp://sq.dbpedia.org/resource/
dbpedia-trhttp://tr.dbpedia.org/resource/
dbpedia-behttp://be.dbpedia.org/resource/
dbohttp://dbpedia.org/ontology/
n43http://d-nb.info/gnd/
owlhttp://www.w3.org/2002/07/owl#
dbpedia-kohttp://ko.dbpedia.org/resource/
dbpedia-kkhttp://kk.dbpedia.org/resource/
n34http://lt.dbpedia.org/resource/
dbpedia-fihttp://fi.dbpedia.org/resource/
dbpedia-fahttp://fa.dbpedia.org/resource/
dbpedia-slhttp://sl.dbpedia.org/resource/
dbpedia-shhttp://sh.dbpedia.org/resource/
dbthttp://dbpedia.org/resource/Template:
dbpedia-cyhttp://cy.dbpedia.org/resource/
dbpedia-oshttp://os.dbpedia.org/resource/
dbpedia-ochttp://oc.dbpedia.org/resource/
n13http://ce.dbpedia.org/resource/
dbpedia-pthttp://pt.dbpedia.org/resource/
dbpedia-jahttp://ja.dbpedia.org/resource/
wikidatahttp://www.wikidata.org/entity/
goldhttp://purl.org/linguistics/gold/
dbpedia-skhttp://sk.dbpedia.org/resource/
dbpedia-simplehttp://simple.dbpedia.org/resource/
xsdhhttp://www.w3.org/2001/XMLSchema#
dbpedia-afhttp://af.dbpedia.org/resource/
n8http://bs.dbpedia.org/resource/
n14http://tt.dbpedia.org/resource/
n69https://web.archive.org/web/20060220074525/http:/www.hpic.net/galerie/
dbpedia-bghttp://bg.dbpedia.org/resource/
n76http://dbpedia.org/resource/File:
n82http://ky.dbpedia.org/resource/
dbpedia-kuhttp://ku.dbpedia.org/resource/
n4http://commons.wikimedia.org/wiki/Special:FilePath/
dbpedia-ruhttp://ru.dbpedia.org/resource/
dbpedia-svhttp://sv.dbpedia.org/resource/
dbpedia-mkhttp://mk.dbpedia.org/resource/
dbpedia-alshttp://als.dbpedia.org/resource/
dbpedia-commonshttp://commons.dbpedia.org/resource/
dbpedia-srhttp://sr.dbpedia.org/resource/
dbpedia-nlhttp://nl.dbpedia.org/resource/
n48http://bn.dbpedia.org/resource/
freebasehttp://rdf.freebase.com/ns/
n59http://www.worldcatlibraries.org/oclc/
dbpedia-vihttp://vi.dbpedia.org/resource/
dbpedia-euhttp://eu.dbpedia.org/resource/
dbchttp://dbpedia.org/resource/Category:

Statements

Subject Item
dbr:Expressionism
rdf:type
dbo:MusicGenre dbo:Organisation owl:Thing
rdfs:label
Експресіонізм Expressionismo Expresionismus (literatura) Expressionisme 表現主義 Expressionisme Espressionismo (letteratura) Expressionism (litteratur) Expressionismus (Literatur) Ekspresjonizm (literatura) Expressionnisme Ekspresionisme Expressionism Expressionism Expresionismus 表现主义 Expressionnisme (littérature) Экспрессионизм Экспрессионизм (литература) Експресіонізм (література) Ekspresjonizm (sztuka) Espresionismo Expresionismo Espressionismo Εξπρεσιονισμός 표현주의 Expressionismus Ekspresionismo تعبيرية
rdfs:comment
Экспрессиони́зм (от лат. expressio, «выражение») — течение в европейском искусстве эпохи модернизма, получившее наибольшее развитие в первые десятилетия XX века, преимущественно в Германии и Австрии. Экспрессионизм стремится не столько к воспроизведению действительности, сколько к выражению эмоционального состояния автора. Он представлен во множестве художественных форм, включая живопись, литературу, театр, архитектуру, музыку и танец. Это первое художественное течение, в полной мере проявившее себя в кинематографе. O Expressionismo foi um movimento artístico e cultural de vanguarda surgido na Alemanha no início do século XX, transversal aos campos artísticos da arquitetura, artes plásticas, literatura, música, cinema, teatro, dança e fotografia. Manifestou-se inicialmente através da pintura, coincidindo com o aparecimento do fauvismo francês, o que tornaria ambos os movimentos artísticos os primeiros representantes das chamadas "vanguardas históricas". Mais do que meramente um estilo com características em comum, o Expressionismo é sinónimo de um amplo movimento heterogéneo, de uma atitude e de uma nova forma de entender a arte, que aglutinou diversos artistas de várias tendências, formações e níveis intelectuais. O movimento surge como uma reacção ao positivismo associado aos movimentos impressionis ( 영화 분야의 표현주의에 대해서는 독일 표현주의 문서를 참고하십시오.) 표현주의(表現主義)는 20세기 초에 일어난 미술의 한 양식이다. 인상주의, 상징주의, 야수파와 마찬가지로 표현주의는 자연주의 경향에 반대하는 운동이었다. 표현주의에서는 표현적 측면이 미학적, 객관적인 측면에 비해서 압도적인 무게를 지닌다. 이것은 미술가들이 자신들의 체험을 관람자를 위해서 표현하려고 시도하는 것을 통해서 드러나게 된다. 表现主义(法語:Expressionnisme)是20世纪初流行于法国、德国、奥地利、北欧和俄罗斯的文学和艺术流派。1901年法国画家为表明自己绘画有别于印象派而首次使用此词。后德国画家也在章法、技巧、线条、色彩等诸多方面进行了大胆地“创新”,逐渐形成了派别。后来发展到音乐、電影、建筑、诗歌、小说、戏剧等领域。 表现主义是艺术家通过作品着重表现内心的情感,而忽视对描写对象形式的摹写,因此往往表现为对现实扭曲和抽象化。这个做法尤其用来表达恐惧的情感——欢快的表现主义作品很少见。从这个定义上来说马蒂斯·格吕内瓦尔德与格雷考的作品也可以说是表现主义的,但是一般来说表现主义仅限于20世纪的作品。 Expresionismus byl (severo)evropský, především německý umělecký směr. Vznikl jako protiklad impresionismu a naturalismu tzn. odmítl umění zobrazující skutečnost i umění snažící zprostředkovat skutečnost pomocí dojmů. Jeho hlavním cílem je vyjádřit vlastní prožitky a vlastní pocity bez ohledu na jakékoli konvence. Pro zvýšení efektu prožitku často dochází k deformaci reality. Ekspresionisme, juga disebut Ekspresionisme figuratif, adalah kecenderungan seorang seniman untuk mendistorsi kenyataan dengan efek-efek emosional. Ekspresionisme bisa ditemukan di dalam karya lukisan, sastra, film, arsitektur, dan musik. Istilah emosi ini biasanya lebih menuju kepada jenis emosi kemarahan dan depresi daripada emosi bahagia. Pelukis dan El Greco bisa disebut ekspresionis. L’expressionnisme est un courant artistique figuratif apparu au début du XXe siècle, en Europe du Nord, particulièrement en Allemagne. L'expressionnisme a touché de multiples domaines artistiques : la peinture, l'architecture, la littérature, le théâtre, le cinéma, la musique, la danse, etc. L'expressionnisme fut condamné par le régime nazi qui le considérait comme un « art dégénéré ». Der Begriff Expressionismus wird aus den beiden lateinischen Wörtern „ex“ und „premere“ zusammengesetzt, die zunächst „ausdrücken“ bedeuten. Wenn man daher vom Expressionismus spricht, meint man eine „Ausdruckskunst“. Es werden also innerlich gesehene Wahrheiten und Erlebnisse dargestellt, nicht die Lichtreize, wie sie auf das Auge fallen. Ekspresjonizm – terminu tego po raz pierwszy użył dla oznaczenia swojej sztuki francuski malarz w 1901 roku, nadając tę nazwę cyklowi swoich obrazów wystawionych w Salonie Niezależnych. Kierunek w sztuce rozwinął się na dobre na początku XX w. w Niemczech, ale korzeniami sięga do eksperymentów artystycznych wielkich twórców schyłku XIX w.: Edwarda Muncha, Jamesa Ensora i Paula Gauguina, których można określić jako prekursorów ekspresjonizmu. W roku 1912 nazwą tą określano wystawiającą w galerii Der Sturm grupę „Der Blaue Reiter”. L'expressionisme fou un moviment cultural sorgit a Alemanya a començaments del segle xx que tingué plasmació en un gran nombre de camps culturals: art, literatura, música, cinema, teatre, dansa, fotografia, etc. La seva primera manifestació fou en el terreny de l'art; va sorgir paral·lelament al fauvisme francès, i fou dels primers moviments de les anomenades avantguardes històriques artístiques. Més que un estil amb característiques pròpies comunes fou un moviment heterogeni, una actitud i una forma d'entendre l'art que aglutinà diversos artistes de tendències molt diverses i diferent formació i nivell intel·lectual. Sorgit com a reacció a l'impressionisme, enfront del naturalisme i el caràcter positivista d'aquest moviment de finals del segle xix, els expressionistes defensaven un art mé Ekspresjonizm (łac. expressio – wyraz, wyrażenie) – awangardowy prąd literacki, który pojawił się około 1910 roku w Niemczech i trwał do końca lat 20. XX wieku. Miał liczne odpowiedniki w literaturach narodowych Europy, ale nigdzie nie uzyskał takiego stopnia zaawansowania jak na niemieckim obszarze językowym. 表現主義(ひょうげんしゅぎ)または表現派(ひょうげんは)は、様々な芸術分野(絵画、文学、映像、建築など)において、一般に、感情を作品中に反映させて表現する傾向のことを指す。狭い意味の表現主義は、20世紀初頭にドイツにおいて生まれた芸術運動であるドイツ表現主義(またはドイツ表現派)および、その影響を受けて様々に発展した20世紀以降の芸術家やその作品について使われる。これには、抽象表現主義などが含まれる。 なお、日本語に翻訳してしまうとわからなくなってしまうが、英語では、「表現主義」(英: Expressionism)の語は「印象主義」(英: Impressionism)の語と語形の上でも対立している。 L'espressionismo è in letteratura un'avanguardia che prende le sue mosse in Germania negli anni dieci del Novecento e si protrae fino alla prima metà del Novecento. La categoria “espressionismo” è diventata ormai un termine tecnico la cui misura di estensione supera molto il confine del territorio in cui essa ha preso la radice. Finora tante definizioni sono state fornite e ognuna di esse ha la propria ragione tanto valida da esistere. parla di una sorta di «comoda approssimazione» al posto di una definizione definitiva. Ossia, come «romanticismo» e «barocco», l'espressionismo è uno dei termini «approssimativi» per indicare un movimento espressivo piuttosto che un oggetto preciso della storia. Invece di cercare una definizione più valida, secondo Mittner, va meglio dunque chiedersi come s El expresionismo fue un movimiento cultural surgido en Alemania a principios del siglo XX, que se plasmó en un gran número de campos: artes plásticas, arquitectura, literatura, música, cine, teatro, danza, fotografía, etc. Su primera manifestación fue en el terreno de la pintura, coincidiendo en el tiempo con la aparición del fauvismo francés, hecho que convirtió a ambos movimientos artísticos en los primeros exponentes de las llamadas «vanguardias históricas». Más que un estilo con características propias comunes, fue un movimiento heterogéneo, una actitud y una forma de entender el arte que aglutinó a artistas de tendencias muy diversas, así como de diferente formación y nivel intelectual. Surgido como reacción al impresionismo, frente al naturalismo y el carácter positivista de este mov التعبيرية مذهب الفن يستهدف، في المقام الأول، التعبير عن المشاعر أو العواطف والحالات الذهنية التي تثيرها الأشياء أو الأحداث في نفس الفنان، ويرفض مبدأ المحاكاة الأرسطية، تحذف صور العالم الحقيقي بحيث تتلاءم مع هذه المشاعر والعواطف والحالات، وذلك من طريق تكثيف الألوان، وتشويه الأشكال، واصطناع الخطوط القوية والمغايرات contrasts المثيرة.أشار الناقد جيرالد ويلز بأن المذهب التعبيرى هو أكثر مذهب فنى متأثر بالذاتية المفرطة. وترتبط التعبيرية بالفن الألماني في أواخر القرن التاسع عشر وأوائل القرن العشرين، على الرغم من أن ملامحها تتبدى في بعض الأعمال الفنية التي ترقى إلى العصر الوسيط. من أشهر ممثليها في الرسم فان غوخ van Gogh (في مرحلة من مراحل حياته الفنية) Kokoschka، وفي المسرح جورج كايزر Kaiser وبرتولت بريشت Bercht ويوجين أونيل O'neill، وفي الموسيقى ريتشارد شتراوس Strauss. وفي السينما فريتز لانغ. Het expressionisme (van Latijn: expressio, "het uitdrukken", namelijk van gevoelens) is een stroming in de Europese kunst en de literatuur uit de vroege twintigste eeuw (1905 tot 1940). In het expressionisme tracht de kunstenaar zijn, of haar, gevoelens of ervaringen voor de waarnemer uit te drukken, door een zekere vervorming van de werkelijkheid. In de schilderkunst wordt de term 'expressionistisch' inmiddels bij uitbreiding gebruikt voor elk willekeurig schilderij dat een expressionistische gemoedstoestand uitdrukt, ook als het niet uit de vroege twintigste eeuw stamt. Под экспрессионизмом применительно к литературе понимают целый комплекс течений и направлений в рамках европейского модернизма начала XX века. Часто речь ведут о немецком экспрессионизме, так как экспрессионизм стал господствующим литературным течением именно в немецкоязычных странах — Германии и Австрии. В качестве оригинальных течений в недрах литературного экспрессионизма некоторые специалисты рассматривают французский дадаизм и советскую группу ОБЭРИУ. В то же время многие литературоведы считают их самостоятельными литературными направлениями. Ο Εξπρεσιονισμός αποτελεί καλλιτεχνικό κίνημα της μοντέρνας τέχνης που αναπτύχθηκε στις αρχές του 20ού αιώνα, περίπου την περίοδο 1905-1940 και κυρίως στο χώρο της ζωγραφικής. Η κλασική φάση του εξπρεσιονιστικού κινήματος εξαπλώθηκε σε όλη την Ευρώπη. Το παράδειγμά του θα έδινε, αργότερα, υλικό στον Αφηρημένο Εξπρεσιονισμό και η επιρροή του θα γινόταν αισθητή για όλο τον υπόλοιπο αιώνα στη γερμανική τέχνη. Ήταν, επίσης, ένας σπουδαίος πρόδρομος για τους καλλιτέχνες του Νεο-Εξπρεσιονισμού της δεκαετίας του 1980.Βασικό χαρακτηριστικό των εξπρεσιονιστών καλλιτεχνών ήταν η τάση να παραμορφώνουν την πραγματικότητα στα έργα τους, αδιαφορώντας απέναντι σε μια πιστή και αντικειμενική αναπαράσταση της. Συχνά ο εξπρεσιονισμός διακρίνεται και από μια έντονη συναισθηματική αγωνία, χαρακτηριστικά μάλισ Ekspresionismo aŭ esprimismo estas arta orientiĝo, kiu en esprimo de ekstera mondo preferas la internan vivon, precipe sentojn, ol la objektivan naturan figuron. Por atingi la eksteran esprimon de la internaj sentoj, la ekspresionisma arto-esprimo ofte deformas la eksteraĵon de la temo, por elstarigi trajtojn, kiuj estas influataj de la internaj, aŭ tiajn trajtojn analogie konformajn al la interna vivo. En la 1940-aj jaroj aperas en Usono la esprimismo, novjorka movado, kiu arigis elstarajn nomojn, inter ili Pollock, kaj Rothko. Expressionism is a modernist movement, initially in poetry and painting, originating in Northern Europe around the beginning of the 20th century. Its typical trait is to present the world solely from a subjective perspective, distorting it radically for emotional effect in order to evoke moods or ideas. Expressionist artists have sought to express the meaning of emotional experience rather than physical reality. Експресіонізм в літературі — цілий комплекс течій і напрямів в рамках європейського модернізму початку XX століття. Часто мову ведуть про німецький експресіонізм, так як експресіонізм став панівною літературною течією саме в німецькомовних країнах — Німеччині та Австрії Експресіоні́зм (фр. expression — вираження, виразність) — літературно-мистецька течія авангардизму, що сформувалася у Німеччині на початку ХХ століття. Мав своїх прихильників у Франції, Австрії, Польщі, німецькомовній Швейцарії. Прояви експресіонізму наприкінці ХХ століття відносять до неоекспресіонізму. Стилістика експресіонізму в ХХ столітті відбилася у кіно, живописі, графіці, літературі, скульптурі, найменше у архітектурі. L'Espressionismo fu un movimento artistico europeo che si diffuse nel primo ventennio del Novecento inizialmente in Germania, come reazione al naturalismo e all'impressionismo e influenzato da artisti come van Gogh, Ensor, Munch e Gauguin e dalla corrente del fauvismo; si sviluppò in diverse correnti, accomunate dall'assenza di regole e canoni, come quella del gruppo Die Brücke (formato da artisti come Kirchner, Nolde, Kokoschka) o quella dal gruppo Der blaue Reiter (formato da Kandinskij, Paul Klee, Franz Marc e altri). Termen expressionism kommer från det latinska ordet expressio (uttryck) och betyder "uttryckskonst". Innerligt uppfattade sanningar och erfarenheter betonas, snarare än vedertagna. Som medvetet litterärt begrepp myntades expressionismen år 1911 av i ett nummer av Der Sturm, en nystartad, tysk veckotidskrift för konst och litteratur. Begreppet avser numera perioden från omkring 1905 och till omkring 1925. Betydande verk har tillkommit även efter andra världskriget vilka innehållsmässigt är expressionistiska. Epoken präglas av ett anti-borgerligt och anti-nationalistiskt tänkande hos många intellektuella och upptas av högst subjektiva, existentiella och samhällstillvända teman. Exempel på detta är politiskt förtryck, storstadsproblematik under en pågående industrialisering, samhälleliga mak L'expressionnisme (lat. expressio : expression) est un courant littéraire avant-gardiste apparu aux alentours de 1910 en Allemagne et ayant perduré jusqu’à la fin des années 1920 du XXe siècle. Espresionismoa 1905-1925 urteetan Ipar Europan eta, bereziki, Alemanian zabaldutako abangoardiako arte mugimendua izan zen. Artearen arlo ezberdinetan garatu zen, hala nola, margolaritza, arkitektura, literatura, antzerkia, zinema, musika eta dantza. Espresionismoa Alemanian hasi zen hedatzen, eta Europa guztira zabaldu zen Lehen Mundu Gerraren ondoren. Expresionismus je v literatuře jedním z nejvýraznějších proudů avantgardy. Někteří badatelé jej nicméně vnímají jako samostatný směr, který má k avantgardě pouze blízko. Literární expresionismus se rozvíjel zejména v letech 1910–1925 jako součást expresionismu coby obecnějšího duchovního směru. Důraz byl kladen na výraz lidské psychiky, což se projevilo narušením jazykové logiky a struktury textů. Často se objevovaly složeniny a neologismy, v poezii posílila úloha rytmu, potlačena naopak byla syntax a rým, někdy také motivika. Expresionističtí autoři se někdy vyznačovali sklony k eschatologickému myšlení a mesiánství, politicky se projevovali vzdorem vůči konzervativním měšťanským elitám, především v Německém císařství, a aktivismem až anarchistickým. Der Expressionismus (von lateinisch expressio ‚Ausdrücken, Ausdruck‘) ist eine Stilrichtung in der Kunst. Ihre Anfänge und Vorläufer finden sich im ausgehenden 19. Jahrhundert. Wie der Impressionismus, der Symbolismus und der Fauvismus ist der Expressionismus eine Bewegung gegen die Tendenzen des Naturalismus. Im Expressionismus überwiegt die expressive Ebene gegenüber der ästhetischen, appellativen und sachlichen Ebene. Der Künstler möchte sein Erlebnis für den Betrachter darstellen. Expressionism (av latinets expressio ’uttryck’) var en stilriktning inom bildkonst, arkitektur, litteratur, teater, film och musik under 1900-talet. Begreppet anses myntat av den tyske konsthistorikern Wilhelm Worringer i hans arbete Abstraktion und Einfühlung (1907). Även en betydande del av expressionismens ideologiska grund tillskrivs Worringer i samma arbete, vid sidan av filosofen Henri Bergsons verk L'Evolution créatrice (1907). En betydelsefull, fördjupande analys av bildkonsten gjordes av Hermann Bahr i essän Expressionismus (1916).
owl:differentFrom
dbr:Abstract_Expressionism dbr:Expressivism
dbp:name
Expressionism
foaf:depiction
n4:Cawen_Alvar_Sokea_Soittoniekka_1922.jpg n4:Franz_Marc_020.jpg n4:Fighting_Forms.jpg n4:Kirchner_-_Selbstbildnis_als_Soldat.jpg n4:Wassily_Kandinsky,_1903,_The_Blue_Rider_(Der_Blaue_Reiter),_oil_on_canvas,_52.1_x_54.6_cm,_Stiftung_Sammlung_E.G._Bührle,_Zurich.jpg n4:El_Greco_View_of_Toledo.jpg n4:Ernst_Ludwig_Kirchner_-_Nollendorfplatz.jpg n4:Bundesarchiv_B_145_Bild-P047336,_Berlin,_Mary_Wigman-Studio.jpg n4:Babelsberg_Einsteinturm.jpg n4:Egon_Schiele_061.jpg n4:Large_Blue_Horses.jpg n4:Rolf-Nesch-Bro-Over-Elben.jpg n4:Edvard_Munch,_1893,_The_Scream,_oil,_tempera_and_pastel_on_cardboard,_91_x_73_cm,_National_Gallery_of_Norway.jpg n4:August_Macke_005.jpg
dcterms:subject
dbc:Expressionism dbc:German_literary_movements
dbo:wikiPageID
102495
dbo:wikiPageRevisionID
1111450034
dbo:wikiPageWikiLink
dbr:Die_Aktion dbr:Ronnie_Landfield dbr:Surrealism dbr:Robert_Goodnough dbr:Leon_Kossoff dbr:Affandi dbr:August_Macke dbr:Elias_Canetti dbr:Thus_Spoke_Zarathustra dbr:Else_Lasker-Schüler dbr:Popular_print dbr:Theophilus_Brown dbr:Max_Reinhardt_(theatre_director) dbr:Chaïm_Soutine dbr:Grosse_Schauspielhaus dbr:The_Blue_Rider_(painting) dbr:Maggie_Laubser dbr:Milton_Avery dbr:Horia_Bernea dbr:To_Damascus dbr:Fauvism dbr:Eighty_Years'_War dbr:Karl_Schmidt-Rottluff dbr:Cuno_Amiet dbr:Die_Brücke dbr:Manuel_Neri dbr:Käthe_Kollwitz dbr:Eugene_O'Neill dbr:Emilio_Giuseppe_Dossena dbc:Expressionism dbr:Weimar_culture dbr:American_modernism dbr:Hans_Poelzig dbr:Norris_Embry dbr:D._H._Lawrence dbr:Marsden_Hartley dbr:Sigmund_Freud dbr:Harry_Sternberg dbr:Jan_Müller_(artist) dbr:Alvar_Cawén dbr:Lucian_Freud dbr:Bob_Thompson_(painter) dbr:Marianne_von_Werefkin dbr:Otto_Mueller dbr:Esther_Rolick dbr:Edith_Södergran dbr:The_Miraculous_Mandarin dbr:Alfred_Döblin dbr:Kuno_Veeber dbr:Futurism dbr:Jack_Levine dbr:Larry_Rivers dbr:Max_Brod dbr:Walt_Whitman dbr:Stuart_Davis_(painter) dbr:Geo_Milev dbr:The_Metamorphosis dbr:Boston_Expressionism dbr:Constant_Permeke dbr:Ludwig_Meidner dbc:German_literary_movements dbr:John_Perceval dbr:Max_Kaus dbr:Hans_Henny_Jahnn dbr:Sculptors dbr:Auto-da-Fé_(novel) dbr:James_Joyce dbr:Positivism dbr:Malcolm_Lowry dbr:Samuel_Beckett dbr:Albert_Servaes dbr:Herman_Kruyder dbr:Richard_Strauss dbr:Béla_Bartók dbr:Poetry dbr:George_McNeil_(artist) dbr:Sophie_Treadwell dbr:Marc_Chagall dbr:Österreichische_Galerie_Belvedere dbr:German_Expressionist dbr:Georges_Mathieu dbr:Philip_Evergood dbr:Anto_Carte dbr:Alfred_Kubin dbr:Georg_Büchner dbr:Erich_Mendelsohn dbr:Wilhelm_Lehmbruck dbr:Marcel_Caron dbr:Hans_Hartung dbr:Leonard_Baskin dbr:Beauford_Delaney dbr:New_Objectivity dbr:Pat_Lipsky dbr:Abraham_Rattner dbr:Henry_Ossawa_Tanner dbr:Mário_Eloy dbr:The_Last_Laugh_(1924_film) dbr:Knut_Hamsun dbr:The_Emperor_Jones dbr:Abstract_expressionism dbr:Painting dbr:Elfriede_Lohse-Wächtler dbr:Franz_Marc dbr:Gregorio_Prestopino dbr:Larry_Poons dbr:Arthur_Miller dbr:Machinal dbr:Vorticism dbr:El_Greco dbr:World_War_II dbr:Floris_Jespers dbr:Protestant_Reformation dbr:Wozzeck dbr:Rico_Lebrun dbr:Hyman_Bloom dbr:Georg_Tappert dbr:Der_Blaue_Reiter dbr:Fritz_Bleyl dbr:Luis_Barragán dbr:Dorothea_Tanning dbr:Axel_Törneman dbr:Frank_Lobdell dbr:Ernst_Toller dbr:Alberto_Arbasino dbr:Alexis_Gritchenko dbr:Seán_O'Casey dbr:Richard_Wagner dbr:Jay_DeFeo dbr:Paul_Wonner dbr:Max_Beckmann dbr:Elmer_Rice dbr:Patrick_Heron dbr:Yale_University_Press dbr:Arnolt_Bronnen dbr:Ingmar_Bergman dbr:Nightwood dbr:Jan_Sluyters dbr:Amadeo_de_Souza_Cardoso dbr:Joan_Brown dbr:Albert_Kotin dbr:David_Park_(painter) dbr:Georges_Gimel dbr:Ivan_Albright dbr:Marie-Thérèse_Auffray dbr:Kafka dbr:Egon_Schiele dbr:Glass_Pavilion dbr:Jesus dbr:Anton_Webern dbr:Yasuo_Kuniyoshi dbr:Joy_Hester dbr:Thomas_Pynchon dbr:Jack_B._Yeats dbr:Paula_Modersohn-Becker dbr:Gustave_Van_de_Woestijne dbr:Amedeo_Modigliani dbr:Francis_Bacon_(artist) dbr:The_Hairy_Ape dbr:Erwartung dbr:Karl_Zerbe dbr:View_of_Toledo dbr:Rolf_Nesch dbr:Ernest_Hemingway dbr:New_York_City dbr:History_of_Painting dbr:Richard_Gerstl dbr:Vadim_Meller dbr:Robert_Wiene dbr:Georg_Trakl dbr:Harry_Shoulberg dbr:Einstein_Tower dbr:Alexej_von_Jawlensky dbr:Ronald_Davis dbr:Gustave_De_Smet dbr:Erich_Heckel dbr:Expressionist_music dbr:Wassily_Kandinsky dbr:Raul_Brandão dbr:René_Schickele dbr:Werkbund_Exhibition_(1914) dbr:Realism_(arts) dbr:Sidney_Nolan dbr:Lyrical_Abstraction dbr:Expressionism_(music) dbr:Igor_Stravinsky dbr:Berlin_Secession dbr:Franz_Kafka dbr:Jackson_Pollock dbr:Sheila_Watson_(writer) dbr:Tennessee_Williams dbr:Film_noir dbr:Adolf_Loos dbr:Ben_Shahn dbr:Torres_de_Satélite dbr:Rudolf_Broby-Johansen dbr:Peter_Altenberg dbr:Rainer_Maria_Rilke dbr:Wolfgang_Degenhardt dbr:Pina_Bausch dbr:Franz_Pfemfert dbr:Tachisme dbr:Western_Painting dbr:Paul_Klee dbr:Walter_Benjamin dbr:Kanae_Yamamoto_(artist) dbr:Fyodor_Dostoevsky dbr:James_Ensor dbr:Sigfried_Giedion dbr:George_Bouzianis dbr:Hendrik_Werkman dbr:The_Cabinet_of_Dr._Caligari_(1920_film) dbr:The_Scream dbr:Lester_Johnson_(artist) dbr:Einar_Hákonarson dbr:Nicolas_Carone dbr:David_Burliuk dbr:Wilhelmina_Weber_Furlong dbr:University_of_New_Hampshire_Press dbr:Elmer_Bischoff dbr:German_Peasants'_War dbr:Leander_Engström dbr:Hassel_Smith dbr:Flemish_Expressionism dbr:Frits_Van_den_Berghe dbr:Stations_of_the_Cross dbr:Gustav_Mahler dbr:Charles_Burchfield dbr:Di_Cavalcanti n66:_How_He_Came_into_the_World dbr:Tyko_Sallinen dbr:Bay_Area_Figurative_Movement dbr:William_Faulkner dbr:Richard_Diebenkorn dbr:Roland_Peterson dbr:Frank_Wedekind dbr:Irma_Stern dbr:Walter_Rheiner dbr:Parricide dbr:Eduard_Wiiralt dbr:Reinhard_Sorge dbr:Albert_Tucker_(artist) dbr:George_Grosz dbr:Willem_de_Kooning dbr:Georg_Kaiser dbr:Psyche_(psychology) dbr:Carl_Eugen_Keel dbr:Philosophical_fiction dbr:George_Biddle dbr:Cândido_Portinari dbr:Cologne dbr:David_Lynch dbr:Heinrich_Campendonk dbr:Dresden dbr:Carl_Hofer dbr:Max_Pechstein dbr:The_Beggar dbr:Second_World_War dbr:The_Castle_(novel) dbr:Art_movement dbr:Baroque dbr:Cubism dbr:Frédéric_Fiebig dbr:Jacques_Démoulin dbr:Mary_Wigman dbr:Dadaism dbr:Mörder,_Hoffnung_der_Frauen dbr:Howard_Hodgkin dbr:Alexander_Scriabin dbr:Mathias_Goeritz dbr:Grace_Hartigan dbr:Philip_Guston dbr:Nicolas_de_Staël dbr:Jakob_van_Hoddis dbr:Wyndham_Lewis dbr:Potsdam dbr:Djuna_Barnes dbr:David_Aronson dbr:Ernst_Barlach dbr:New_York_Figurative_Expressionism dbr:Alfred_Henry_Maurer dbr:Vincent_van_Gogh dbr:Mstislav_Dobuzhinsky dbr:Arthur_G._Dove dbr:Expressionism_(theatre) dbr:Expressionist_architecture dbr:Peter_Blume dbr:Kai_Fjell dbr:Impressionism dbr:Richard_Dehmel dbr:John_Walker_(painter) dbr:Avant-garde dbr:Paul_Hindemith dbr:Max_Weber_(artist) dbr:Paul_Scheerbart dbr:Bruno_Taut dbr:Rufino_Tamayo dbr:Tom_Kristensen_(poet) dbr:Rudolf_von_Laban dbr:Anatole_France dbr:Emil_Nolde dbr:Ernst_Ludwig_Kirchner n76:Bundesarchiv_B_145_Bild-P047336,_Berlin,_Mary_Wigman-Studio.jpg dbr:Patrick_White dbr:Peter_Young_(artist) dbr:Elaine_de_Kooning dbr:Gen_Paul dbr:Walter_Hasenclever dbr:Symbolism_(arts) n76:Franz_Marc_020.jpg dbr:Under_the_Volcano dbr:Robert_Beauchamp dbr:Woyzeck dbr:Wäinö_Aaltonen dbr:Post-expressionism dbr:August_Stramm dbr:Epic_poetry dbr:Lasar_Segall dbr:Second_Viennese_School dbr:Conrad_Felixmüller dbr:Walter_Darby_Bannard dbr:Neo-expressionism dbr:Bertolt_Brecht dbr:Heinrich_Mann dbr:Bernard_Buffet dbr:August_Strindberg dbr:National_Gallery_of_Norway dbr:Martiros_Saryan dbr:Alban_Berg dbr:Kokoschka dbr:Hale_Woodruff dbr:The_Adding_Machine dbr:Ernst_Stadler dbr:T._S._Eliot dbr:Georg_Heym dbr:Fritz_Lang dbr:Der_Sturm dbr:The_Wooden_Prince dbr:William_Gropper dbr:Isaac_Grünewald dbr:Selma_Lagerlöf dbr:Alex_Katz dbr:Konrad_Mägi dbr:Kahlil_Gibran_(sculptor) dbr:Modernism dbr:Angst dbr:Adolf_Hitler dbr:Arnold_Schoenberg dbr:Georges_Rouault dbr:African_art dbr:Herwarth_Walden dbr:American_Figurative_Expressionism dbr:Robert_Motherwell dbr:Dan_Christensen dbr:Matthias_Grünewald dbr:Charles_Arnoldi dbr:Alice_Neel dbr:Blue_Horses dbr:Frank_Auerbach dbr:Functionalism_(architecture) dbr:German_Expressionism dbr:Thomas_B._Hess dbr:Berlin dbr:Metropolis_(1927_film) dbr:Edvard_Munch dbr:Karl_Kraus_(writer) dbr:Mary_Callery dbr:Natalia_Goncharova dbr:Jan_Wiegers dbr:Friedrich_Nietzsche dbr:Sōsaku-hanga dbr:Louise_Bourgeois dbr:Ulysses_(novel) dbr:F._W._Murnau dbr:Hans_Burkhardt dbr:Lyonel_Feininger dbr:Döblin dbr:Tivadar_Kosztka_Csontváry dbr:Gabriele_Münter dbr:Fairfield_Porter dbr:Henryk_Gotlib dbr:Leopold_Jessner dbr:Dresden_Secession dbr:Nathan_Oliveira dbr:John_Hoyland dbr:The_Trial dbr:Dramatic_structure n76:Babelsberg_Einsteinturm.jpg dbr:Willem_Hofhuizen dbr:Josef_Gassler dbr:Iberê_Camargo dbr:Theodor_Adorno dbr:Christian_Rohlfs dbr:Bluebeard's_Castle dbr:Ernst_Krenek dbr:Mannerist dbr:Anita_Malfatti dbr:Charles_Blackman dbr:Pär_Lagerkvist dbr:Kōshirō_Onchi dbr:Nosferatu dbr:Joseph_Stella dbr:Edward_Gordon_Craig dbr:Douglas_Sirk dbr:Otto_Dix dbr:James_Hanley_(novelist) dbr:Oskar_Kokoschka dbr:Gottfried_Benn dbr:Auguste_Mambour
dbo:wikiPageExternalLink
n39:216.html n46:search%3Fqt=worldcat_org_bks&q=9780967799421&fq=dt%3Abks n59:59997649&referer=brief_results n69:galerie.htm n59:57652272&referer=brief_results n59:50866889&referer=brief_results n89:rezumat%20Thesis%20summary%20LAKATOS%20GABRIELA%20LUCIANA%20-engleza.pdf
owl:sameAs
n8:Ekspresionizam dbpedia-sk:Expresionizmus dbpedia-nn:Ekspresjonisme n13:Экспрессионизм_(литература) n14:Экспрессионизм n15:Էքսպրեսիոնիզմ n16:ਅਭਿਵਿਅੰਜਨਾਵਾਦ dbpedia-mk:Експресионизам n18:अभिव्यंजनावाद dbpedia-os:Экспрессионизм freebase:m.0pybl dbpedia-pt:Expressionismo dbpedia-el:Εξπρεσιονισμός dbpedia-th:ลัทธิสำแดงพลังอารมณ์ dbpedia-da:Ekspressionisme dbpedia-az:Ekspressionizm dbpedia-af:Ekspressionisme dbpedia-ko:표현주의 dbpedia-et:Ekspressionism dbpedia-fr:Expressionnisme dbpedia-fr:Expressionnisme_(littérature) dbpedia-vi:Chủ_nghĩa_biểu_hiện dbpedia-commons:Expressionism n34:Ekspresionizmas dbpedia-bg:Експресионизъм n36:Ҳаяҷоннамоӣ dbpedia-is:Expressjónismi n38:NWef dbpedia-oc:Expressionisme dbpedia-fa:اکسپرسیونیسم dbpedia-eo:Ekspresionismo n43:4016044-0 dbpedia-kk:Экспрессионизм dbpedia-sv:Expressionism dbpedia-id:Ekspresionisme n48:বহির্মুদ্রাবাদ dbpedia-sq:Ekspresionizmi dbpedia-sh:Ekspresionizam n51:Espresionismu dbpedia-gl:Expresionismo dbpedia-sv:Expressionism_(litteratur) n53:اظہاریت dbpedia-no:Ekspresjonisme dbpedia-ja:表現主義 dbpedia-de:Expressionismus dbpedia-de:Expressionismus_(Literatur) dbpedia-zh:表现主义 dbpedia-cy:Mynegiadaeth dbpedia-ca:Expressionisme dbpedia-be:Экспрэсіянізм dbpedia-es:Expresionismo dbpedia-sl:Ekspresionizem dbpedia-pl:Ekspresjonizm_(literatura) dbpedia-pl:Ekspresjonizm_(sztuka) dbpedia-eu:Espresionismo wikidata:Q1362030 wikidata:Q80113 dbpedia-nl:Expressionisme dbpedia-fy:Ekspresjonisme dbpedia-cs:Expresionismus dbpedia-cs:Expresionismus_(literatura) dbpedia-la:Expressionismus n73:التعبيريه dbpedia-tr:Dışavurumculuk dbpedia-it:Espressionismo dbpedia-it:Espressionismo_(letteratura) dbpedia-ar:تعبيرية dbpedia-pnb:ایکسپریشنزم dbpedia-simple:Expressionism n82:Экспрессионизм dbpedia-uk:Експресіонізм dbpedia-uk:Експресіонізм_(література) dbpedia-ru:Экспрессионизм dbpedia-ru:Экспрессионизм_(литература) dbpedia-hr:Ekspresionizam n86:എക്സ്പ്രഷനിസം dbpedia-ka:ექსპრესიონიზმი dbpedia-ro:Expresionism n91:Ekspressionizm dbpedia-sr:Експресионизам n93:Ekspresionisms dbpedia-als:Expressionismus_(Literatur) dbpedia-als:Expressionismus dbpedia-fi:Ekspressionismi dbpedia-ku:Ekspresyonîzm dbpedia-he:אקספרסיוניזם dbpedia-hu:Expresszionizmus
dbp:wikiPageUsesTemplate
dbt:ISBN dbt:Multiple_images dbt:Multiple_image dbt:Avant-garde dbt:Clear dbt:Wikiquote dbt:Modernism dbt:Wiktionary dbt:Westernart dbt:Distinguish dbt:Post-Impressionism dbt:Authority_control dbt:Reflist dbt:Short_description dbt:Commons_category dbt:Infobox_art_movement dbt:Main
dbo:thumbnail
n4:Edvard_Munch,_1893,_The_Scream,_oil,_tempera_and_pastel_on_cardboard,_91_x_73_cm,_National_Gallery_of_Norway.jpg?width=300
dbp:align
left
dbp:caption
Franz Marc, Die großen blauen Pferde , 1911 Wassily Kandinsky, Der Blaue Reiter, 1903 Edvard Munch, The Scream, 1893, oil, tempera and pastel on cardboard, 91 x 73 cm, National Gallery of Norway, inspired 20th-century Expressionists. Alvar Cawén, Sokea soittoniekka , 1922 Egon Schiele, Portrait of Eduard Kosmack, 1910, oil on canvas, 100 × 100 cm, Österreichische Galerie Belvedere El Greco, View of Toledo, 1595/1610 is a Mannerist precursor of 20th-century expressionism. [16] Rolf Nesch, Elbe Bridge I
dbp:country
Predominantly Germany, but also in Austria, France, and Russia
dbp:direction
vertical
dbp:image
Rolf-Nesch-Bro-Over-Elben.jpg Large Blue Horses.jpg Wassily Kandinsky, 1903, The Blue Rider , oil on canvas, 52.1 x 54.6 cm, Stiftung Sammlung E.G. Bührle, Zurich.jpg El Greco View of Toledo.jpg Cawen Alvar Sokea Soittoniekka 1922.JPG Egon Schiele 061.jpg
dbp:influenced
American Figurative Expressionism, generally, and Boston Expressionism, in particular
dbp:majorfigures
Artists loosely categorized within such groups as Die Brücke, Der Blaue Reiter; the Berlin Secession and the Dresden Secession
dbp:yearsactive
The years before WWI and the interwar years
dbo:abstract
Экспрессиони́зм (от лат. expressio, «выражение») — течение в европейском искусстве эпохи модернизма, получившее наибольшее развитие в первые десятилетия XX века, преимущественно в Германии и Австрии. Экспрессионизм стремится не столько к воспроизведению действительности, сколько к выражению эмоционального состояния автора. Он представлен во множестве художественных форм, включая живопись, литературу, театр, архитектуру, музыку и танец. Это первое художественное течение, в полной мере проявившее себя в кинематографе. Экспрессионизм возник как болезненная реакция на уродства цивилизации начала XX века, Первую мировую войну и революционные движения. Поколение, травмированное бойней мировой войны (на которой погибли такие крупные мастера, как Август Макке и Франц Марк), воспринимало действительность крайне субъективно, через призму таких эмоций, как разочарование, тревога и страх. Эстетизму и натурализму старшего поколения они противопоставляли идею непосредственного эмоционального воздействия на публику. Для экспрессионистов превыше всего субъективность творческого акта. Принцип выражения преобладает над изображением. Очень распространены мотивы боли и крика. Expressionism is a modernist movement, initially in poetry and painting, originating in Northern Europe around the beginning of the 20th century. Its typical trait is to present the world solely from a subjective perspective, distorting it radically for emotional effect in order to evoke moods or ideas. Expressionist artists have sought to express the meaning of emotional experience rather than physical reality. Expressionism developed as an avant-garde style before the First World War. It remained popular during the Weimar Republic, particularly in Berlin. The style extended to a wide range of the arts, including expressionist architecture, painting, literature, theatre, dance, film and music. The term is sometimes suggestive of angst. In a historical sense, much older painters such as Matthias Grünewald and El Greco are sometimes termed expressionist, though the term is applied mainly to 20th-century works. The Expressionist emphasis on individual and subjective perspective has been characterized as a reaction to positivism and other artistic styles such as Naturalism and Impressionism. 表現主義(ひょうげんしゅぎ)または表現派(ひょうげんは)は、様々な芸術分野(絵画、文学、映像、建築など)において、一般に、感情を作品中に反映させて表現する傾向のことを指す。狭い意味の表現主義は、20世紀初頭にドイツにおいて生まれた芸術運動であるドイツ表現主義(またはドイツ表現派)および、その影響を受けて様々に発展した20世紀以降の芸術家やその作品について使われる。これには、抽象表現主義などが含まれる。 なお、日本語に翻訳してしまうとわからなくなってしまうが、英語では、「表現主義」(英: Expressionism)の語は「印象主義」(英: Impressionism)の語と語形の上でも対立している。 ( 영화 분야의 표현주의에 대해서는 독일 표현주의 문서를 참고하십시오.) 표현주의(表現主義)는 20세기 초에 일어난 미술의 한 양식이다. 인상주의, 상징주의, 야수파와 마찬가지로 표현주의는 자연주의 경향에 반대하는 운동이었다. 표현주의에서는 표현적 측면이 미학적, 객관적인 측면에 비해서 압도적인 무게를 지닌다. 이것은 미술가들이 자신들의 체험을 관람자를 위해서 표현하려고 시도하는 것을 통해서 드러나게 된다. Termen expressionism kommer från det latinska ordet expressio (uttryck) och betyder "uttryckskonst". Innerligt uppfattade sanningar och erfarenheter betonas, snarare än vedertagna. Som medvetet litterärt begrepp myntades expressionismen år 1911 av i ett nummer av Der Sturm, en nystartad, tysk veckotidskrift för konst och litteratur. Begreppet avser numera perioden från omkring 1905 och till omkring 1925. Betydande verk har tillkommit även efter andra världskriget vilka innehållsmässigt är expressionistiska. Epoken präglas av ett anti-borgerligt och anti-nationalistiskt tänkande hos många intellektuella och upptas av högst subjektiva, existentiella och samhällstillvända teman. Exempel på detta är politiskt förtryck, storstadsproblematik under en pågående industrialisering, samhälleliga maktmekanismer (patriarkat inom familj och samhälle, sexuell besatthet). Stilistiskt är expressionistiska verk mångskiftande, vilket har gjort begreppet omstritt som beskrivning av en epok. I vissa fall räknas en del verk av Heinrich Mann, Franz Kafka eller Arnolt Bronnen till expressionismen, även om Kafka ställde sig kritisk till rörelsen. Som sammanhållande länk kvarstår dock en uttalad "vi-känsla" i ett mestadels samhällskritiskt sammanhang. Expresionismus byl (severo)evropský, především německý umělecký směr. Vznikl jako protiklad impresionismu a naturalismu tzn. odmítl umění zobrazující skutečnost i umění snažící zprostředkovat skutečnost pomocí dojmů. Jeho hlavním cílem je vyjádřit vlastní prožitky a vlastní pocity bez ohledu na jakékoli konvence. Pro zvýšení efektu prožitku často dochází k deformaci reality. Cílem expresionismu bylo zavrhnout atavismy 19. století (romantismus, akademismus, realistickou líbivost a maloměšťáctví) a později reagovat na civilizační krizi po 1. světové válce – pocity úpadku, marnosti, zkaženosti a beznaděje. Po nástupu nacistů k moci byl označen za degenerovaný směr a v protikladu kultu nového německého nadčlověka (ten měl být prezentován realistickým monumentálním stylem). V roce 1937 se expresionistická díla společně s díly ostatních progresivních výtvarných směrů či secese stala základem pro výstavu „Zvrhlé umění“ (Entartete Kunst). Ta putovala po Německu a Rakousku s cílem zesměšnit modernistické představitele a zejména dílo samotné. Nezřídka však způsobila pravý opak. Expresionismus vychází ze stejných základů jako fauvismus, jehož počátky ovlivnil. Zjednodušeně lze říci, že expresionismus se prosadil především v německy mluvících a zároveň konzervativnějších zemích, zatímco fauvismus byl populární ve Francii a zemích, kde převažoval francouzský vliv. Espresionismoa 1905-1925 urteetan Ipar Europan eta, bereziki, Alemanian zabaldutako abangoardiako arte mugimendua izan zen. Artearen arlo ezberdinetan garatu zen, hala nola, margolaritza, arkitektura, literatura, antzerkia, zinema, musika eta dantza. Espresionismoa Alemanian hasi zen hedatzen, eta Europa guztira zabaldu zen Lehen Mundu Gerraren ondoren. XIX. mendearen bukaeratik 1925. urte ingurua arte, Lehen Mundu Gerraren aurreko giro gorabeheratsu eta ilunaren inguruan zabaldu zen espresionismoa, Alemaniatik Europa guztira. Garai honetan Alemanian Weimar Errepublika eman zen. Margolaritzari dagokionez, inpresionismoaren eta naturalismoaren kontrako erreakzio gisa antolatu zen higikunde espresionista. Aitzindariak Vincent van Gogh, Edvard Munch, James Ensor, Georges Rouault eta Gustav Klimt izan ziren. Artista espresionistak bere sentiberatasunaren arabera irudikatzen du mundua: norberaren ikuspuntuak eta ikusmoldeak moldatzen dute errealitatea. Honela, emoziak aurreko ilustrazio garaian izan ez duten garrantzia izango dute. Alemanian bi taldek jarri zituzten estetika modu berri haren oinarriak: Die Brücke eta Der Blaue Reiter taldeek hain zuzen. Die Brücke (euskaraz Zubia) taldea 1905ean sortu zen, Dresden hirian, tradizio akademikoarekin hautsi eta orduko gizarteari aurre egin nahiak elkartzera bultzatu zituen artista batzuen ekimenez. Talde hartatik sortu ziren Alemaniako espresionismoaren lehenengo adierazpenak. Taldearen burua Ernst Ludwig Kirchner pintorea (1880-1938) izan zen. Der Blaue Reiter (euskaraz Zaldun urdina) taldea, berriz, 1910ean sortu zen, Munichen, artearen adierazpideak berriztatzeko asmoz bildu ziren pintore batzuen ekimenez. Taldearen fundatzaileak Vasili Kandinski (1866-1944) eta Franz Marc (1880-1916) margolariak izan ziren. Het expressionisme (van Latijn: expressio, "het uitdrukken", namelijk van gevoelens) is een stroming in de Europese kunst en de literatuur uit de vroege twintigste eeuw (1905 tot 1940). In het expressionisme tracht de kunstenaar zijn, of haar, gevoelens of ervaringen voor de waarnemer uit te drukken, door een zekere vervorming van de werkelijkheid. Het expressionisme stelde de persoonlijke, onderbewuste reactie van de kunstenaar op zijn omgeving centraal. Het zette zich hiermee af tegen het impressionisme, dat het weergeven van de zintuiglijk ervaren werkelijkheid vooropstelde. In het expressionisme vervaagt deze band met de werkelijkheid, soms valt die zelfs helemaal weg. Hierdoor krijgen eerder niet voorstelbare, nieuwe vormen hun kans. Het expressionisme kent geen wetten. De twee voornaamste uitgangspunten zijn dan ook: 'er zijn geen wetten' en 'wetten mogen door niemand worden opgelegd.' In de schilderkunst wordt de term 'expressionistisch' inmiddels bij uitbreiding gebruikt voor elk willekeurig schilderij dat een expressionistische gemoedstoestand uitdrukt, ook als het niet uit de vroege twintigste eeuw stamt. Expressionisme als stijl is vooral bekend in de schilderkunst, maar komt ook voor in de muziek, literatuur, architectuur, toneel en in de film. Под экспрессионизмом применительно к литературе понимают целый комплекс течений и направлений в рамках европейского модернизма начала XX века. Часто речь ведут о немецком экспрессионизме, так как экспрессионизм стал господствующим литературным течением именно в немецкоязычных странах — Германии и Австрии. К вершинам экспрессионизма относится творчество немецкоязычной «пражской школы». Пражских писателей (Франц Кафка, Густав Майринк, Лео Перуц, Альфред Кубин, , а также Карел Чапек) при всей несхожести их творческих установок объединяет интерес к ситуациям абсурдной клаустрофобии, фантастическим сновидениям, галлюцинациям. Отдельные писатели-экспрессионисты работали и в других европейских странах — России (Л. Андреев, Е. Замятин), Польше (Т. Мичинский) и др. В качестве оригинальных течений в недрах литературного экспрессионизма некоторые специалисты рассматривают французский дадаизм и советскую группу ОБЭРИУ. В то же время многие литературоведы считают их самостоятельными литературными направлениями. El expresionismo fue un movimiento cultural surgido en Alemania a principios del siglo XX, que se plasmó en un gran número de campos: artes plásticas, arquitectura, literatura, música, cine, teatro, danza, fotografía, etc. Su primera manifestación fue en el terreno de la pintura, coincidiendo en el tiempo con la aparición del fauvismo francés, hecho que convirtió a ambos movimientos artísticos en los primeros exponentes de las llamadas «vanguardias históricas». Más que un estilo con características propias comunes, fue un movimiento heterogéneo, una actitud y una forma de entender el arte que aglutinó a artistas de tendencias muy diversas, así como de diferente formación y nivel intelectual. Surgido como reacción al impresionismo, frente al naturalismo y el carácter positivista de este movimiento de finales del siglo XIX, los expresionistas defendían un arte más personal e intuitivo, donde predominase la visión interior del artista —la «expresión»— frente a la plasmación de la realidad —la «impresión»—. El expresionismo suele ser entendido como la deformación de la realidad para expresar de forma más subjetiva la naturaleza y el ser humano, dando primacía a la expresión de los sentimientos más que a la descripción objetiva de la realidad. Entendido de esta forma, el expresionismo es extrapolable a cualquier época y espacio geográfico. Así, a menudo se ha calificado de expresionista la obra de diversos autores como Matthias Grünewald, Pieter Brueghel el Viejo, El Greco o Francisco de Goya. Algunos historiadores, para distinguirlo, escriben «expresionismo» –en minúsculas– como término genérico y «Expresionismo» –en mayúsculas– para el movimiento alemán.​ Con sus colores violentos y su temática de soledad y de miseria, el expresionismo reflejó la amargura que invadió a los círculos artísticos e intelectuales de la Alemania prebélica, así como de la Primera Guerra Mundial (1914-1918) y del período de entreguerras (1918-1939). Esa amargura provocó un deseo vehemente de cambiar la vida, de buscar nuevas dimensiones a la imaginación y de renovar los lenguajes artísticos. El expresionismo defendía la libertad individual, la primacía de la expresión subjetiva, el irracionalismo, el apasionamiento y los temas prohibidos –lo morboso, demoníaco, sexual, fantástico o pervertido–. Intentó reflejar una visión subjetiva, una deformación emocional de la realidad, a través del carácter expresivo de los medios plásticos, que cobraron una significación metafísica, abriendo los sentidos al mundo interior. Entendido como una genuina expresión del alma alemana, su carácter existencialista, su anhelo metafísico y la visión trágica del ser humano en el mundo le hicieron reflejo de una concepción existencial liberada al mundo del espíritu y a la preocupación por la vida y la muerte, concepción que se suele calificar de "nórdica" por asociarse al temperamento que tópicamente se identifica con el estereotipo de los países del norte de Europa. Fiel reflejo de las circunstancias históricas en que se desarrolló, el expresionismo reveló el lado pesimista de la vida, la angustia existencial del individuo, que en la sociedad moderna, industrializada, se ve alienado, aislado. Así, mediante la distorsión de la realidad pretendían impactar al espectador, llegar a su lado más emotivo e interior. El expresionismo no fue un movimiento homogéneo, sino de gran diversidad estilística: hay un expresionismo modernista (Munch), fauvista (Rouault), cubista y futurista (Die Brücke), surrealista (Klee), abstracto (Kandinski), etc. Aunque su mayor centro de difusión se dio en Alemania, también se percibe en otros artistas europeos (Modigliani, Chagall, Soutine, Permeke) y americanos (Orozco, Rivera, Siqueiros, Portinari). En Alemania se organizó principalmente en torno a dos grupos: Die Brücke (fundado en 1905), y Der Blaue Reiter (fundado en 1911), aunque hubo algunos artistas no adscritos a ningún grupo. Después de la Primera Guerra Mundial apareció la llamada Nueva Objetividad, que si bien surgió como rechazo al individualismo expresionista defendiendo un carácter más social del arte, su distorsión formal y su colorido intenso les hacen herederos directos de la primera generación expresionista. Der Begriff Expressionismus wird aus den beiden lateinischen Wörtern „ex“ und „premere“ zusammengesetzt, die zunächst „ausdrücken“ bedeuten. Wenn man daher vom Expressionismus spricht, meint man eine „Ausdruckskunst“. Es werden also innerlich gesehene Wahrheiten und Erlebnisse dargestellt, nicht die Lichtreize, wie sie auf das Auge fallen. Als Begriff wurde der Expressionismus 1911 von Kurt Hiller geprägt, der damit die Epoche von etwa 1905 bis etwa 1925 beschreibt, obwohl auch nach dem Zweiten Weltkrieg bedeutende Werke entstanden sind, die inhaltlich dem Expressionismus zuzuordnen sind. Die Epoche ist geprägt vom antibürgerlichen und antinationalistischen Denken vieler Intellektueller in der wilhelminischen Zeit und wendet sich stark subjektiven, existentiellen und gesellschaftsrelevanten Themen zu. Beispiele dafür sind politische Repressionen, die Großstadtproblematik während der sich noch entwickelnden Industrialisierung und gesellschaftliche Machtmechanismen (familiäres und gesellschaftliches Patriarchat, sexuelle Besessenheit). Stilistisch sind expressionistische Schriften vielfältig, deshalb ist der Expressionismus als Epochenbegriff umstritten. Teilweise werden einige Werke von Heinrich Mann, Franz Kafka oder Arnolt Bronnen dem Expressionismus zugerechnet. Es bleibt aber als verbindendes Element ein ausgesprochenes „Wir-Gefühl“ in einem meist sozialkritischen Kontext. L'espressionismo è in letteratura un'avanguardia che prende le sue mosse in Germania negli anni dieci del Novecento e si protrae fino alla prima metà del Novecento. La categoria “espressionismo” è diventata ormai un termine tecnico la cui misura di estensione supera molto il confine del territorio in cui essa ha preso la radice. Finora tante definizioni sono state fornite e ognuna di esse ha la propria ragione tanto valida da esistere. parla di una sorta di «comoda approssimazione» al posto di una definizione definitiva. Ossia, come «romanticismo» e «barocco», l'espressionismo è uno dei termini «approssimativi» per indicare un movimento espressivo piuttosto che un oggetto preciso della storia. Invece di cercare una definizione più valida, secondo Mittner, va meglio dunque chiedersi come si svolge l'espressionismo. Il termine non indica la realtà storica di una scuola o di un gruppo distinguibile nella loro unità. Essa, si dice con Chiarini, designa una corrente artistica affermatasi in Germania. Non solo. Sempre secondo Chiarini, “l'espressionismo” è «una vera e propria categoria critica modellata sulle componenti più vistose, sia tematiche sia stilistiche in particolare, dell'espressionismo ‘storico’». Mittner, nel suo libro dedicato al movimento espressionistico, l'ha voluto collocare fra il 1905 e il 1926. Tuttavia, come sostengono alcuni critici, l'espressionismo nasce, si sviluppa e poi termina non necessariamente all'interno del periodo storico sopra menzionato. Esso ha una sua tradizione molto più lunga di quanto non appaia. Ad esempio, come sostiene Kasimir Edschmid, «l'espressionismo c'è sempre stato»; o si dice con Rheiner l'espressionismo è quell'«atteggiamento spirituale [...] che non appare da oggi o da ieri, bensì da millenni nella storia dell'umanità». Maria Corti arriva addirittura a parlare di una «secolare tradizione espressionistica [...] italiana». Significa che l'espressionismo è riscontrabile in ogni epoca. Vent'anni possono essere dunque considerati il periodo in cui l'espressionismo è più manifesto. Una generazione degli artisti espressionisti nati fra il 1880 e il 1890 è considerata come la principale vittima della prima guerra mondiale. L'espressionismo esprime la necessità artistica di interpretare la sostanziale deformazione della percezione di una realtà avvertita ormai come distorsione del felice rapporto uomo-natura e in aperta opposizione ad una società borghese illusa ed egoista che marcia inconsapevolmente verso la I Grande Guerra. In ambiente di crisi politico-sociale assieme alla crisi dell'arte europea ma anche alle nuove e importantissime scoperte scientifiche all'inizio del Novecento, si determina lo stile espressionistico che si concentra su alcune tematiche emergenti della società: il «grido interiore», la distruzione del mondo fino allora conosciuto, la solitudine umana, il male e la violenza, la condizione di «smarrimento, d'angoscia, d'orrore» dell'umanità. Le produzioni letterarie hanno messo in luce il modo di percepire la nuova epoca spiegando il perché gli espressionisti abbiano reagito in una certa maniera di fronte alla realtà caotica della società moderna. All'interno di quella realtà caratterizzata dalla guerra, la sensibilità espressionistica tenta di esasperare o di far esplodere quelle contraddizioni che il progresso e più in generale una società industrializzata hanno innescato nel tessuto sociale. Di fronte all'evidenza di una nuova "barbarie" della realtà sociale e psicologica, l'ottimismo cede il posto al pessimismo, dando luogo a un senso angoscioso di crisi e di disorientamento, oppure alla ribellione, alla protesta e persino alla rinuncia e al sacrificio di sé. Tutti questi temi sono considerati come archetipi espressionistici e si riflettono anche nel linguaggio usato, un linguaggio provocatorio che comprende il pathos esasperato, la deformazione grottesca, il grido di guerra. Tutto ciò spiega, da una parte, il perché la categoria ‘espressionismo’ si avvantaggi nella sua geografia di un'ampia estensione: partendo dalla Germania, si allarga in Austria, Svizzera per arrivare a diffondersi in Russia, Francia, Italia, ecc. Dall'altra, rende più chiaro il motivo per cui l'estensione e la profondità della sua presenza siano così ampie nei diversi campi, dalla pittura alla musica, dalla letteratura al teatro, dal cinema all'architettura. Anche nel movimento letterario di quegli anni, l'espressionismo comincia a rendersi visibile. Il termine non viene però usato per primo nella letteratura. L'espressionismo non proviene dalla letteratura ma dalla storia dell'arte. È nelle arti figurative che si comincia a chiamare «espressionismo». In Germania, il processo metaforico che passa dalle arti figurative, maggiormente dalla pittura, alle produzioni letterarie si sviluppa in modo progressivo. L'espressionismo letterario rimarrà però in stretto legame con l'espressionismo artistico. È dagli storici dell'arte, come Alois Riegl e Wilhelm Worringer, che parte l'idea di un Kunstwollen (‘volere artistico’) comune a tutti i tipi di arte. Il concetto spiega l'arricchimento che le arti figurative hanno fornito alle produzioni letterarie. Esiste anche un'altra ragione quando si parla dello stretto rapporto tra i due ambiti ed è quella legata a numerosi talenti multipli. Sono pittori o scultori ma allo stesso tempo sono anche poeti e scrittori come Oskar Kokoschka (1886-1980), Alfred Kubin (1877-1959), Ernst Barlach (1870-1938). Sono poeti e musicisti ma lasciano anche le loro importanti tracce nella pittura come Arnold Schönberg e Georg Trakl. Ο Εξπρεσιονισμός αποτελεί καλλιτεχνικό κίνημα της μοντέρνας τέχνης που αναπτύχθηκε στις αρχές του 20ού αιώνα, περίπου την περίοδο 1905-1940 και κυρίως στο χώρο της ζωγραφικής. Η κλασική φάση του εξπρεσιονιστικού κινήματος εξαπλώθηκε σε όλη την Ευρώπη. Το παράδειγμά του θα έδινε, αργότερα, υλικό στον Αφηρημένο Εξπρεσιονισμό και η επιρροή του θα γινόταν αισθητή για όλο τον υπόλοιπο αιώνα στη γερμανική τέχνη. Ήταν, επίσης, ένας σπουδαίος πρόδρομος για τους καλλιτέχνες του Νεο-Εξπρεσιονισμού της δεκαετίας του 1980.Βασικό χαρακτηριστικό των εξπρεσιονιστών καλλιτεχνών ήταν η τάση να παραμορφώνουν την πραγματικότητα στα έργα τους, αδιαφορώντας απέναντι σε μια πιστή και αντικειμενική αναπαράσταση της. Συχνά ο εξπρεσιονισμός διακρίνεται και από μια έντονη συναισθηματική αγωνία, χαρακτηριστικά μάλιστα μπορούμε να πούμε πως ελάχιστα εξπρεσιονιστικά έργα έχουν χαρούμενη διάθεση. Ekspresionismo aŭ esprimismo estas arta orientiĝo, kiu en esprimo de ekstera mondo preferas la internan vivon, precipe sentojn, ol la objektivan naturan figuron. Por atingi la eksteran esprimon de la internaj sentoj, la ekspresionisma arto-esprimo ofte deformas la eksteraĵon de la temo, por elstarigi trajtojn, kiuj estas influataj de la internaj, aŭ tiajn trajtojn analogie konformajn al la interna vivo. Praktike, ekspresionismo ne simple forigas la naturalisman arton, sed klopodas por pli da profundeco je la temo. Do historie ekspresionismo jam konstateblas ĉe pentristoj de la antikveco. Tiusence oni rajtas diri, ke troviĝas ia ekspresionismo ĉe artistoj de la praa Egipto, de Mezepoko, de Renesanco, notinde en provaĵoj de Leonardo da Vinci aŭ en la elokventa stilo de Mikelanĝelo, de la manierismo, de la baroko, ktp. Modernepoke unue mirindis la ekspresionismo de pentraĵoj de la hispano Goya (1746-1828). Je la fino de la 19-a jarcento la postimpresionismo de (Cézanne, Gauguin) kaj de Van Gogh starigas la trajtojn de la ekspresionismo laŭ la nuna senco. Influitaj de ĉi la postimpresionismo kaj de la faŭvismo Picasso, Rouault, Modigliani, kaj aliaj konstruus la modernan arton de la 20-a jarcento. Ekspresionismo elstaris en Germanio kaj eŭropaj norda kaj centra: Kokoschka, Nolde, Grosz, Beckmann, Heckel, Klee. En Germanio ĝi fariĝis kritika arto kontraŭ la burĝaj valoroj. La socia problemo de la unuaj jaroj de la 20-a jarcento okulfrapas ĉe tiuj artistoj, laŭ kiuj la arto ne estas nura belaĵo, sed oportuno postuli plibonigon en la homaj valoroj. Tamen tian artan vidpukton ne akceptis la nazia estraro, sub kies inspiro fariĝis la ekspozicio de la "degenerita arto" por tujposta bruligado. En la 1940-aj jaroj aperas en Usono la esprimismo, novjorka movado, kiu arigis elstarajn nomojn, inter ili Pollock, kaj Rothko. L'expressionnisme (lat. expressio : expression) est un courant littéraire avant-gardiste apparu aux alentours de 1910 en Allemagne et ayant perduré jusqu’à la fin des années 1920 du XXe siècle. 表现主义(法語:Expressionnisme)是20世纪初流行于法国、德国、奥地利、北欧和俄罗斯的文学和艺术流派。1901年法国画家为表明自己绘画有别于印象派而首次使用此词。后德国画家也在章法、技巧、线条、色彩等诸多方面进行了大胆地“创新”,逐渐形成了派别。后来发展到音乐、電影、建筑、诗歌、小说、戏剧等领域。 表现主义是艺术家通过作品着重表现内心的情感,而忽视对描写对象形式的摹写,因此往往表现为对现实扭曲和抽象化。这个做法尤其用来表达恐惧的情感——欢快的表现主义作品很少见。从这个定义上来说马蒂斯·格吕内瓦尔德与格雷考的作品也可以说是表现主义的,但是一般来说表现主义仅限于20世纪的作品。 Der Expressionismus (von lateinisch expressio ‚Ausdrücken, Ausdruck‘) ist eine Stilrichtung in der Kunst. Ihre Anfänge und Vorläufer finden sich im ausgehenden 19. Jahrhundert. Wie der Impressionismus, der Symbolismus und der Fauvismus ist der Expressionismus eine Bewegung gegen die Tendenzen des Naturalismus. Im Expressionismus überwiegt die expressive Ebene gegenüber der ästhetischen, appellativen und sachlichen Ebene. Der Künstler möchte sein Erlebnis für den Betrachter darstellen. Als Ausdrucksmittel dienten den bildenden Künstlern wie auch den Literaten und Musikern des Expressionismus u. a. * die Wendung zur breiten Öffentlichkeit, die durch das plakative, superlativische, erregt-exklamatorische Element und den Pamphletstil der Literatur unterstrichen wurde; * die „aggressive Deformation“ von Formen, Figuren, Wörtern, Harmonien und Tempi, das Unkultivierte, Archaische und „Wilde“; * die Travestie, die Parodie des „Erhabenen“ bei gleichzeitiger Heroisierung des Banalen; * eine forcierte Simultaneität, die z. B. durch extreme Zeitraffung in der Literatur oder durch Wiedergabe zeitlich oder räumlich nicht übereinstimmender Ereignisse auf demselben Bild erreicht wird; * der Hang zum Konstruierten, zur Typisierung, Metaphorisierung, Entindividualisierung und Depersonalisierung, der sich der einfühlenden Identifikation versperrt. Darin wird ein Destruktionswille erkennbar, der sich gegen ein dekadent-erschlafftes und wohlanständiges Bürgertum der Wilhelminischen Epoche wie auch gegen die Genussästhetik des Impressionismus und Jugendstils wendet, wobei das Ziel der Stimulation oft unklar bleibt. Ekspresionisme, juga disebut Ekspresionisme figuratif, adalah kecenderungan seorang seniman untuk mendistorsi kenyataan dengan efek-efek emosional. Ekspresionisme bisa ditemukan di dalam karya lukisan, sastra, film, arsitektur, dan musik. Istilah emosi ini biasanya lebih menuju kepada jenis emosi kemarahan dan depresi daripada emosi bahagia. Pelukis dan El Greco bisa disebut ekspresionis. L’expressionnisme est un courant artistique figuratif apparu au début du XXe siècle, en Europe du Nord, particulièrement en Allemagne. L'expressionnisme a touché de multiples domaines artistiques : la peinture, l'architecture, la littérature, le théâtre, le cinéma, la musique, la danse, etc. L'expressionnisme fut condamné par le régime nazi qui le considérait comme un « art dégénéré ». L'expressionisme fou un moviment cultural sorgit a Alemanya a començaments del segle xx que tingué plasmació en un gran nombre de camps culturals: art, literatura, música, cinema, teatre, dansa, fotografia, etc. La seva primera manifestació fou en el terreny de l'art; va sorgir paral·lelament al fauvisme francès, i fou dels primers moviments de les anomenades avantguardes històriques artístiques. Més que un estil amb característiques pròpies comunes fou un moviment heterogeni, una actitud i una forma d'entendre l'art que aglutinà diversos artistes de tendències molt diverses i diferent formació i nivell intel·lectual. Sorgit com a reacció a l'impressionisme, enfront del naturalisme i el caràcter positivista d'aquest moviment de finals del segle xix, els expressionistes defensaven un art més personal i intuïtiu, en què predominés la visió interior de l'artista –l'"expressió"– enfront de la plasmació de la realitat –la "impressió"–. L'expressionisme sol ser entès com la deformació de la realitat per a expressar de manera més subjectiva la natura i l'ésser humà, donant primacia a l'expressió dels sentiments més que a la descripció objectiva de la realitat. Entès d'aquesta forma, l'expressionisme és extrapolable a qualsevol època i espai geogràfic. Així, sovint s'ha qualificat d'expressionista l'obra de diversos autors com Matthias Grünewald, Pieter Brueghel el Vell, El Greco o Francisco de Goya. Alguns historiadors, per a distingir-lo, escriuen expressionisme –en minúscules– com a terme genèric i Expressionisme –en majúscules– per al moviment alemany. Amb els seus colors violents, la seva temàtica de soledat i de misèria, l'expressionisme va reflectir l'amargor que va envair els cercles artístics i intel·lectuals de la societat alemanya prebèl·lica i d'entreguerres, amargor que provocà un desig vehement de canviar la vida, de cercar noves dimensions a la imaginació, de renovar els llenguatges artístics. Defensava la llibertat individual, la primacia de l'expressió subjectiva, l'irracionalisme, l'apassionament i la temàtica prohibida –el morbós, demoníac, sexual, fantàstic i pervertit–. Intentà reflectir una visió subjectiva, una deformació emocional de la realitat, amb el caràcter expressiu dels mitjans plàstics, que cobraren una significació metafísica, obrint els sentits al món interior. Genuïna expressió de l'ànima alemanya, el seu caràcter existencialista, el seu anhel metafísic, la visió tràgica de l'ésser humà en el món li van fer reflex d'aquesta concepció existencial tan nòrdica, tan alliberada en el món de l'esperit, en la preocupació per la vida i la mort. Fidel reflex de les circumstàncies històriques en què es va desenvolupar, l'expressionisme revelà l'indret pessimista de la vida, l'angoixa existencial de l'individu, que ena societat moderna, industrialitzada, es veu alienat, aïllat. Així, mitjançant la distorsió de la realitat, pretenien impactar l'espectador, arribar al seu costat més emotiu. L'expressionisme no fou un moviment homogeni, sinó de gran diversitat estilística: hi ha un expressionisme modernista (Munch), fauvista (Rouault), cubista i futurista (Die Brücke), surrealista (Klee), abstracte (Kandinski), etc. Tot i que el seu major centre de difusió es donà a Alemanya, també es percep en altres artistes europeus (Modigliani, Chagall, Soutine, Permeke) i americans (Orozco, Rivera, Siqueiros, Portinari). A Alemanya, s'organitzà principalment a l'entorn de dos grups: Die Brücke (fundat el 1905), i Der Blaue Reiter (fundat el 1911), encara que hi van haver alguns artistes no adscrits a cap grup. Després de la Primera Guerra Mundial, aparegué l'anomenada nova objectivitat, que si bé sorgí com a rebuig a l'individualisme expressionista, defensant un caràcter més social de l'art, la seva distorsió formal i el seu colorit intens els va fer hereus directes de la primera generació expressionista. Ekspresjonizm (łac. expressio – wyraz, wyrażenie) – awangardowy prąd literacki, który pojawił się około 1910 roku w Niemczech i trwał do końca lat 20. XX wieku. Miał liczne odpowiedniki w literaturach narodowych Europy, ale nigdzie nie uzyskał takiego stopnia zaawansowania jak na niemieckim obszarze językowym. L'Espressionismo fu un movimento artistico europeo che si diffuse nel primo ventennio del Novecento inizialmente in Germania, come reazione al naturalismo e all'impressionismo e influenzato da artisti come van Gogh, Ensor, Munch e Gauguin e dalla corrente del fauvismo; si sviluppò in diverse correnti, accomunate dall'assenza di regole e canoni, come quella del gruppo Die Brücke (formato da artisti come Kirchner, Nolde, Kokoschka) o quella dal gruppo Der blaue Reiter (formato da Kandinskij, Paul Klee, Franz Marc e altri). Ekspresjonizm – terminu tego po raz pierwszy użył dla oznaczenia swojej sztuki francuski malarz w 1901 roku, nadając tę nazwę cyklowi swoich obrazów wystawionych w Salonie Niezależnych. Kierunek w sztuce rozwinął się na dobre na początku XX w. w Niemczech, ale korzeniami sięga do eksperymentów artystycznych wielkich twórców schyłku XIX w.: Edwarda Muncha, Jamesa Ensora i Paula Gauguina, których można określić jako prekursorów ekspresjonizmu. Ekspresja (łac. expressio – wyrażać) to wyrazistość, siła oddziaływania dzieła na odbiorcę, na emocjonalną sferę jego psychiki. „Dzieło ekspresyjne” i „ekspresjonistyczne” to dwa osobne pojęcia. Po raz pierwszy w 1911 r. autor książki „Abstraktion und Einfühlung” Wilhelm Worringer w studium o malarstwie na łamach czasopisma „Der Sturm” wspomniał paryskich syntetystów i ekspresjonistów Cézanne’a, Van Gogha i Matisse’a. W roku 1912 nazwą tą określano wystawiającą w galerii Der Sturm grupę „Der Blaue Reiter”. Cechy charakterystyczne to deformacja i ostro zamalowywane kontury przedmiotów. Ekspresjonizm miał na celu wyrażenie uczuć artysty. Przeciwstawiał się naturalizmowi. Wyraźna mimika w teatrze, w kinie kontrast barw. Expressionism (av latinets expressio ’uttryck’) var en stilriktning inom bildkonst, arkitektur, litteratur, teater, film och musik under 1900-talet. Begreppet anses myntat av den tyske konsthistorikern Wilhelm Worringer i hans arbete Abstraktion und Einfühlung (1907). Även en betydande del av expressionismens ideologiska grund tillskrivs Worringer i samma arbete, vid sidan av filosofen Henri Bergsons verk L'Evolution créatrice (1907). En betydelsefull, fördjupande analys av bildkonsten gjordes av Hermann Bahr i essän Expressionismus (1916). التعبيرية مذهب الفن يستهدف، في المقام الأول، التعبير عن المشاعر أو العواطف والحالات الذهنية التي تثيرها الأشياء أو الأحداث في نفس الفنان، ويرفض مبدأ المحاكاة الأرسطية، تحذف صور العالم الحقيقي بحيث تتلاءم مع هذه المشاعر والعواطف والحالات، وذلك من طريق تكثيف الألوان، وتشويه الأشكال، واصطناع الخطوط القوية والمغايرات contrasts المثيرة.أشار الناقد جيرالد ويلز بأن المذهب التعبيرى هو أكثر مذهب فنى متأثر بالذاتية المفرطة. وترتبط التعبيرية بالفن الألماني في أواخر القرن التاسع عشر وأوائل القرن العشرين، على الرغم من أن ملامحها تتبدى في بعض الأعمال الفنية التي ترقى إلى العصر الوسيط. من أشهر ممثليها في الرسم فان غوخ van Gogh (في مرحلة من مراحل حياته الفنية) Kokoschka، وفي المسرح جورج كايزر Kaiser وبرتولت بريشت Bercht ويوجين أونيل O'neill، وفي الموسيقى ريتشارد شتراوس Strauss. وفي السينما فريتز لانغ. Expresionismus je v literatuře jedním z nejvýraznějších proudů avantgardy. Někteří badatelé jej nicméně vnímají jako samostatný směr, který má k avantgardě pouze blízko. Literární expresionismus se rozvíjel zejména v letech 1910–1925 jako součást expresionismu coby obecnějšího duchovního směru. Důraz byl kladen na výraz lidské psychiky, což se projevilo narušením jazykové logiky a struktury textů. Často se objevovaly složeniny a neologismy, v poezii posílila úloha rytmu, potlačena naopak byla syntax a rým, někdy také motivika. Expresionističtí autoři se někdy vyznačovali sklony k eschatologickému myšlení a mesiánství, politicky se projevovali vzdorem vůči konzervativním měšťanským elitám, především v Německém císařství, a aktivismem až anarchistickým. Ludvík Kundera uvedl, že expresionismus je jen velmi nesnadno definovatelný, neboť nebyly napsány žádné závazné manifesty, avšak jeho reprezentantů je neobyčejně mnoho. V Německu mezi lety 1910 a 1920 existovalo 100 expresionistických časopisů, vyšlo mimo jiné 24 antologií, 20 sborníků a almanachů a tisíce knih v celkem 30 edicích. Expresionistickou poezii psali v Německu Georg Heym, Gottfried Benn, Jakob van Hoddis nebo , v Rakousku Georg Trakl. Přiřazení prozaika Franze Kafky k tomuto směru je sporné, neboť se k expresionistickým skupinám přímo nehlásil, ačkoliv jeho přátelé Max Brod a Franz Werfel expresionistické texty psali. Úspěšným prozaikem se stal také Alfred Döblin. Značně oblíbené bylo expresionistické drama a jeho tvůrcové jako Carl Sternheim a Georg Kaiser. V českém prostředí je literární expresionismus spojen zejména s brněnskou Literární skupinou (Lev Blatný, František Götz a další), která se ke směru otevřeně přihlásila. Chápeme-li však expresionismus literární reakce na krizi racionalismu a pocity blíží se katastrofy, ne nutně programové, pak je možné k českému expresionismu řadit Jakuba Demla, Richarda Weinera, Ladislava Klímu či Jaroslava Haška, popřípadě také Karla Matěje Čapka-Choda, Vladislava Vančuru, Jaroslava Durycha, Bohuslava Reynka. Kromě toho měli k expresionismu blízko také Karel Čapek a Josef Čapek. Vymezíme-li expresionismus přísněji, jako programové hnutí, je možné jeho projevy v české literatuře možné chápat také jako pouhé epigonské ohlasy německojazyčné tvorby, jak to popsala germanistka Ingeborg Fialová. Експресіонізм в літературі — цілий комплекс течій і напрямів в рамках європейського модернізму початку XX століття. Часто мову ведуть про німецький експресіонізм, так як експресіонізм став панівною літературною течією саме в німецькомовних країнах — Німеччині та Австрії До експресіонізму відноситься творчість німецькомовної «празької школи». Празьких письменників (Франц Кафка, Густав Майрінк, Лео Перуц, Альфред Кубін, Пауль Адлер, а також Карел Чапек) при всій несхожості їх творчих установок об'єднує інтерес до ситуацій абсурдної клаустрофобії, фантастичних сновидінь, галюцинацій. Окремі письменники-експресіоністи працювали і в інших європейських країнах — Росії (Л. Андрєєв, Є. Замятін), Польщі (Т. Міцинський) та ін. Експресіоні́зм (фр. expression — вираження, виразність) — літературно-мистецька течія авангардизму, що сформувалася у Німеччині на початку ХХ століття. Мав своїх прихильників у Франції, Австрії, Польщі, німецькомовній Швейцарії. Прояви експресіонізму наприкінці ХХ століття відносять до неоекспресіонізму. Основний творчий принцип експресіонізму — відображення загостреного суб'єктивного світобачення через гіпертрофоване авторське «Я», напругу його переживань та емоцій, бурхливу реакцію на дегуманізацію суспільства, знеособлення в ньому людини, на розпад духовності, засвідчений катаклізмами світового масштабу початку XX ст.З усіх напрямків нового мистецтва ХХ ст. експресіонізм гостро відобразив конфлікт художньої особи, людини взагалі з трагічною й антигуманною дійсністю. В творах одних майстрів експресіонізм приводив до надзвичайного загострення трагічного світосприйняття, у інших — до художніх утопій, елітарності, замкненого середовища, котре сприймалося острівцем порятунку духовних та гуманістичних цінностей. Цей конфлікт призводив до радикальності художніх рішень, до бунтівного протиставлення і розриву з академічними традиціями. Часом руйнація старих форм виводила художників на межу абстрактного експресіонізму. Стилістика експресіонізму в ХХ столітті відбилася у кіно, живописі, графіці, літературі, скульптурі, найменше у архітектурі. O Expressionismo foi um movimento artístico e cultural de vanguarda surgido na Alemanha no início do século XX, transversal aos campos artísticos da arquitetura, artes plásticas, literatura, música, cinema, teatro, dança e fotografia. Manifestou-se inicialmente através da pintura, coincidindo com o aparecimento do fauvismo francês, o que tornaria ambos os movimentos artísticos os primeiros representantes das chamadas "vanguardas históricas". Mais do que meramente um estilo com características em comum, o Expressionismo é sinónimo de um amplo movimento heterogéneo, de uma atitude e de uma nova forma de entender a arte, que aglutinou diversos artistas de várias tendências, formações e níveis intelectuais. O movimento surge como uma reacção ao positivismo associado aos movimentos impressionista e naturalista, propondo uma arte pessoal e intuitiva, onde predominasse a visão interior do artista — a "expressão" — em oposição à mera observação da realidade — a "impressão". O expressionismo compreende a deformação da realidade para expressar de forma subjectiva a natureza e o ser humano, dando primazia à expressão de sentimentos em relação à simples descrição objetiva da realidade. Entendido desta forma, o expressionismo não tem uma época ou um espaço geográfico definidos, e pode mesmo classificar-se como expressionista a obra de autores tão diversos como o holandês Piet Zwiers, Matthias Grünewald, Pieter Brueghel, o Velho, El Greco ou Francisco de Goya. Alguns historiadores, de forma a estabelecer uma distinção entre termos, preferem o uso de "expressionismo" — em minúsculas — como termo genérico, e "Expressionismo" — com inicial maiúscula — para o movimento alemão. Através de uma paleta cromática vincada e agressiva e do recurso às temáticas da solidão e da miséria, o expressionismo é um reflexo da angústia e ansiedade que dominavam os círculos artísticos e intelectuais da Alemanha durante os anos anteriores à Primeira Guerra Mundial (1914-1918) e que se prolongaria até ao fim do período entre-guerras (1918-1939). Angústia que suscitou um desejo veemente de transformar a vida, de alargar as dimensões da imaginação e de renovar a linguagem artística. O expressionismo defendia a liberdade individual, o primado da subjectividade, o irracionalismo, o arrebatamento e os temas proibidos — o excitante, diabólico, sexual, fantástico ou perverso. Pretendeu ser o reflexo de uma visão subjectiva e emocional da realidade, materializada através da expressividade dos meios plásticos, que adquiriram uma dimensão metafísica, abrindo os sentidos ao mundo interior. Muitas vezes visto como genuína expressão da alma alemã, o seu carácter existencialista, o seu anseio metafísico e a sua visão trágica do ser humano são características inerentes a uma concepção existencial aberta ao mundo espiritual e às questões da vida e da morte. Fruto das peculiares circunstâncias históricas em que surge, o expressionismo veio revelar o lado pessimista da vida e a angústia existencialista do indivíduo, que na sociedade moderna, industrializada, se vê alienado e isolado. O expressionismo não foi um movimento homogéneo, coexistindo vários polos artísticos com uma grande diversidade estilística, como a corrente modernista (Munch), fauvista (Rouault), cubista e futurista (Die Brücke), surrealista (Klee), ou a abstracta (Kandinsky). Embora o seu maior polo de difusão se encontrasse na Alemanha, o expressionismo manifestou-se também por meio de artistas provenientes de outras partes da Europa como Modigliani, Chagall, Soutine ou Permeke, e no continente americano como, por exemplo, os mexicanos Orozco, Rivera, Siqueiros e o brasileiro Portinari. Na Alemanha existiram dois grupos dominantes: Die Brücke (fundado em 1905), e Der Blaue Reiter (fundado em 1911), embora tenha havido artistas independentes e não afiliados com nenhum dos grupos. Depois da Primeira Guerra Mundial surge a Nova Objetividade que, embora tenha sido uma reação ao individualismo expressionista e procurasse a função social na arte, a sua distorção das formas e o seu intenso colorido fazem do grupo um herdeiro directo da primeira geração expressionista.
gold:hypernym
dbr:Movement
prov:wasDerivedFrom
wikipedia-en:Expressionism?oldid=1111450034&ns=0
dbo:wikiPageLength
48004
foaf:isPrimaryTopicOf
wikipedia-en:Expressionism