| rdfs:comment
| - Stagnosol (ST) (von lat.: stagnare, überschwemmen) ist ein Begriff der Bodenkunde und benennt eine der 32 Referenzbodengruppen der World Reference Base for Soil Resources (WRB). Die Gruppe umfasst jahreszeitlich stauwasserbeeinflusste Böden. Der Wasserstau wird durch zeitweilige Grobporenarmut in Unterboden ausgelöst. Diese kann durch höhere Tongehalte verursacht sein, doch fehlt eine abrupte Zunahme des Tongehalts wie in Planosolen. (de)
- Der Pseudogley ist in der deutschen und mitteleuropäischen Bodensystematik der wichtigste Typ aus der Klasse der Stauwasserböden. Veraltete Bezeichnungen sind Staugley, Staunässegley, nasser Waldboden oder gleyartiger Boden. Die Böden dieses Bodentyps sind durch einen Wechsel von jahreszeitlich starker Staunässe und relativer Austrocknung geprägt. Der Pseudogley unterscheidet sich dadurch von den Gleyen, deren Bildung (Vergleyung) durch Grundwasser im Bodenkörper hervorgerufen wird. Er ist – unter der Bezeichnung Stauwasserboden – zum Boden des Jahres 2015 ausgerufen worden. (de)
- Pseudoglej nebo též pseudoglejová půda je půdní typ rozšířený po celém území České republiky, hlavně v oblastech třetihorních pánví (na Chebsku, Třeboňsku, ). Vzniká v místech periodicky se opakujícího a vysušování půdního profilu, to znamená, že vznikají především v místech terénních a v zaplavovaných územích kolem řek. Vzhledem k tomu je jejich výskyt omezen zhruba do nadmořských výšek maximálně 800 metrů. V nižších polohách vznikají především na těžkých . Se stoupající nadmořskou výškou vznikají i na středních, případně lehkých substrátech. Stratigrafie pseudoglejí: (cs)
- Pseŭdoglejo estas A-B-C aŭ A-E-B-C grundotipo apartenanta al grundotipa klaso . La plej tipa signo de pseŭdoglejo estas speciala B-horizonto kun mozaiko de oksidiĝaj kaj reduktiĝaj makuloj. Ili ekestis danke al grundformiĝa procezo de . La plej grava ekesta diferenco inter (de la klaso glejoj) kaj pseŭdoglejo estas, ke la makuloj ekestas kaze de pseŭdoglejo ne pro la alta nivelo de subtera akvo, sed pro la surtera akvo (devenanta de pluvo, aŭ akvo alfluanta de deklivoj), kiu estas retenata en grundoprofilo. Kialo de reteno povas esti maltrairebla petro malprofunde sub la grundo (ekzemple neogena argilo), same kiel malfacile trairebla B-horizonto (ekesto de pseŭdoglejo de lesiveoj). En Mezeŭropo do pseŭdoglejoj estas plej ofte troveblaj en neogenaj basenoj plenigitaj kun argilaj petroj, k (eo)
- A Stagnosol in the World Reference Base for Soil Resources (WRB) is soil with strong mottling of the soil profile due to redox processes caused by stagnating surface water. Stagnosols are periodically wet and mottled in the topsoil and subsoil, with or without concretions and/or bleaching. The topsoil can also be completely bleached (albic horizon). A common name in many national classification systems for most Stagnosols is pseudogley. In the USDA soil taxonomy, many of them belong to the Aqualfs, Aquults, Aquents, Aquepts and Aquolls. (en)
- Een stagnosol is volgens de World Reference Base for Soil Resources een bodem met een sterke vlekking in het bodemprofiel als gevolg van redoxreacties die zijn ontstaan door de aanwezigheid van stagnerend water. Stagnosolen zijn periodiek nat en hebben vlekken in boven- en ondergrond, met of zonder concreties en bleking. De bovengrond kan compleet zijn gebleekt (een albic horizont). In veel classificatiesystemen worden stagnosolen aangeduid als pseudogley. In de USDA soil taxonomy behoren stagnosolen tot Aquic suborders van de alfisolen, ultisolen, entisolen, inceptisolen en mollisolen. (nl)
|
| has abstract
| - Pseudoglej nebo též pseudoglejová půda je půdní typ rozšířený po celém území České republiky, hlavně v oblastech třetihorních pánví (na Chebsku, Třeboňsku, ). Vzniká v místech periodicky se opakujícího a vysušování půdního profilu, to znamená, že vznikají především v místech terénních a v zaplavovaných územích kolem řek. Vzhledem k tomu je jejich výskyt omezen zhruba do nadmořských výšek maximálně 800 metrů. V nižších polohách vznikají především na těžkých . Se stoupající nadmořskou výškou vznikají i na středních, případně lehkých substrátech. Základním procesem probíhajícím v pseudoglejových půdách je proces oglejení. To souvisí se střídáním zaplavení a vysušení, při čemž se zároveň střídá redukce a oxidace železa a manganu. Díky tomu vznikají skvrny, pruhy, či bročky železa a manganu. Pseudogleje se dále dělí podle substrátu a podmínek, ve kterých vznikají, na např. , , . Půdní profil se dá obvykle rozdělit do několika typických vrstev (půdních horizontů). Stratigrafie pseudoglejí:
* Ap – ;
* En – s bročky ze železa a manganu (nemusí být přítomen);
* Bm – ;
* BCg – na substrát;
* C – půdotvorný substrát. (cs)
- Stagnosol (ST) (von lat.: stagnare, überschwemmen) ist ein Begriff der Bodenkunde und benennt eine der 32 Referenzbodengruppen der World Reference Base for Soil Resources (WRB). Die Gruppe umfasst jahreszeitlich stauwasserbeeinflusste Böden. Der Wasserstau wird durch zeitweilige Grobporenarmut in Unterboden ausgelöst. Diese kann durch höhere Tongehalte verursacht sein, doch fehlt eine abrupte Zunahme des Tongehalts wie in Planosolen. (de)
- Pseŭdoglejo estas A-B-C aŭ A-E-B-C grundotipo apartenanta al grundotipa klaso . La plej tipa signo de pseŭdoglejo estas speciala B-horizonto kun mozaiko de oksidiĝaj kaj reduktiĝaj makuloj. Ili ekestis danke al grundformiĝa procezo de . La plej grava ekesta diferenco inter (de la klaso glejoj) kaj pseŭdoglejo estas, ke la makuloj ekestas kaze de pseŭdoglejo ne pro la alta nivelo de subtera akvo, sed pro la surtera akvo (devenanta de pluvo, aŭ akvo alfluanta de deklivoj), kiu estas retenata en grundoprofilo. Kialo de reteno povas esti maltrairebla petro malprofunde sub la grundo (ekzemple neogena argilo), same kiel malfacile trairebla B-horizonto (ekesto de pseŭdoglejo de lesiveoj). En Mezeŭropo do pseŭdoglejoj estas plej ofte troveblaj en neogenaj basenoj plenigitaj kun argilaj petroj, kaj speciale apud kontaktoj de baseno kaj montaro, kie estas krom pluvakvo malpli frue retenata en la grundo ankaŭ alfluanta surtera akvo de montaraj deklivoj. (eo)
- Der Pseudogley ist in der deutschen und mitteleuropäischen Bodensystematik der wichtigste Typ aus der Klasse der Stauwasserböden. Veraltete Bezeichnungen sind Staugley, Staunässegley, nasser Waldboden oder gleyartiger Boden. Die Böden dieses Bodentyps sind durch einen Wechsel von jahreszeitlich starker Staunässe und relativer Austrocknung geprägt. Der Pseudogley unterscheidet sich dadurch von den Gleyen, deren Bildung (Vergleyung) durch Grundwasser im Bodenkörper hervorgerufen wird. Er ist – unter der Bezeichnung Stauwasserboden – zum Boden des Jahres 2015 ausgerufen worden. (de)
- A Stagnosol in the World Reference Base for Soil Resources (WRB) is soil with strong mottling of the soil profile due to redox processes caused by stagnating surface water. Stagnosols are periodically wet and mottled in the topsoil and subsoil, with or without concretions and/or bleaching. The topsoil can also be completely bleached (albic horizon). A common name in many national classification systems for most Stagnosols is pseudogley. In the USDA soil taxonomy, many of them belong to the Aqualfs, Aquults, Aquents, Aquepts and Aquolls. They are developed in a wide variety of unconsolidated materials like glacial till, and loamy aeolian, alluvial and colluvial deposits and physically weathered siltstone. Stagnosols occur on flat to gently sloping land in cool temperate to subtropical regions with humid to perhumid climate conditions. The agricultural suitability of Stagnosols is limited because of their oxygen deficiency resulting from stagnating water above a dense subsoil. Therefore, they have to be drained. However, in contrast to Gleysols, drainage with channels or pipes is in many cases insufficient. It is necessary to have a higher porosity in the subsoil in order to improve the hydraulic conductivity. This may be achieved by deep loosening or deep ploughing. Drained Stagnosols can be fertile soils owing to their moderate degree of leaching. Stagnosols cover 150–200 million ha worldwide. For the greater part in humid to perhumid temperate regions of West and Central Europe, North America, southeast Australia and Argentina. Here Stagnosols are associated with Luvisols as well as silty to clayey Cambisols and Umbrisols. They also occur in humid to perhumid subtropical regions, where they are associated with Acrisols and Planosols.with a light-coloured, coarse-textured, surface horizon that shows signs of periodic water stagnation and abruptly overlies a dense, slowly permeable subsoil with significantly more clay than the surface horizon. In the US Soil Classification of 1938 used the name Planosols, whereas its successor, the USDA soil taxonomy, includes most Planosols in the Great Groups Albaqualfs, Albaquults and Argialbolls. (en)
- Een stagnosol is volgens de World Reference Base for Soil Resources een bodem met een sterke vlekking in het bodemprofiel als gevolg van redoxreacties die zijn ontstaan door de aanwezigheid van stagnerend water. Stagnosolen zijn periodiek nat en hebben vlekken in boven- en ondergrond, met of zonder concreties en bleking. De bovengrond kan compleet zijn gebleekt (een albic horizont). In veel classificatiesystemen worden stagnosolen aangeduid als pseudogley. In de USDA soil taxonomy behoren stagnosolen tot Aquic suborders van de alfisolen, ultisolen, entisolen, inceptisolen en mollisolen. Stagnosolen kunnen zijn ontwikkeld in een verschillend moedermateriaal, zoals glaciale, alluviale of colluviale afzettingen. Deze bodems komen voor op vlak tot licht glooiend terrein in koele gematigde tot subtropische klimaten met vochtige omstandigheden. De landbouwkundige geschiktheid van stagnosolen is beperkt vanwege het tekort aan zuurstof veroorzaakt door het stagnerende water boven de dichte ondergrond. Ze dienen daarom te worden gedraineerd. In tegenstelling tot gleysolen, is drainage met kanalen of buizen veelal niet voldoende. Het is dan ook noodzakelijk om een hogere porositeit in de ondergrond te verkrijgen. Dit kan worden verkregen door diep omwoelen of diepploegen. Gedraineerde stagnosolen kunnen vruchtbare bodems zijn. Stagnosolen beslaan 150–200 miljoen hectare op wereldschaal. Het grootste deel is te vinden in vochtige delen van West- en Centraal-Europa, Noord-Amerika, zuidoost Australië en Argentinië. Stagnosolen komen hier vaak voor in associaties met luvisolen, en siltig tot kleiige cambisolen en umbrisolen. Ze komen ook voor in de vochtige subtropen, waar ze zijn geassocieerd met acrisolen en planosolen. (nl)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)
