| rdfs:comment
| - El Sínode de Pistoia fou un sínode diocesà convocat el 1786 pel bisbe Scipione de'Ricci i animat pel teòleg Pietro Tamburini amb la intenció de reformar l'Església Catòlica, basant-se en les teories doctrinals del jansenisme. Fou condemnat pel papa Pius VI mitjançant la butlla Auctorem Fidei el 1794. (ca)
- El Sínodo de Pistoya fue un sínodo diocesano convocado en 1786 por el obispo Scipione de Ricci y animado por el teólogo Pietro Tamburini, con la intención de reformar la Iglesia católica, basándose en las teorías doctrinales del jansenismo. Fue condenado por el papa Pío VI por medio de la bula Auctorem Fidei de 1794. (es)
- Le Synode de Pistoie est un synode diocésain tenu du 18 au 28 septembre 1786 dans la ville de Pistoie en Toscane, sous la présidence de Scipione de' Ricci (1741-1810), évêque de Pistoie et Prato, avec le soutien de Léopold, Grand-duc de Toscane, en vue de réunir par la suite un concile national et de réformer l'Église de Toscane. (fr)
- The Synod of Pistoia was a 1786 diocesan synod in the Catholic diocese of Pistoia, then part of the territory of the Grand Duchy of Tuscany. It was summoned by its bishop Scipione de' Ricci under the patronage and active support of the Habsburg-Lorraine Grand Duke Leopold. The synod adopted a series of decrees of Febronian or Gallican tendency, against the background of Enlightenment thinking. Leopold hoped the synod's resolutions would be taken up by a "national" council and increase state autocratic control over the Church in Tuscany. However, in 1787 the ensuing synod of bishops rejected the Pistoia decrees, and in 1794 Pope Pius VI condemned 85 of them, leading Ricci to recant. (en)
- Il Sinodo di Pistoia fu un sinodo diocesano convocato nel 1786 dal vescovo Scipione de' Ricci ed animato dal teologo Pietro Tamburini, professore all'università di Pavia. In esso si cercò di riformare la Chiesa in senso giansenista. Il sinodo si svolse in sette sessioni dal 19 settembre 1786 al 28 dello stesso mese. (it)
- Pistojský synod byl diecézní synod diecézí Pistoia a , který se ve dnech 19.–28. září 1786 konal za předsedníctví místního biskupa Scipiona de' Ricciho a pod patronací toskánského velkovévody Pietra Leopolda. Výraznou osobností na synodu byl , profesor pavijské univerzity. Synod byl pokusem o reformu katolické církve v duchu jansenismu a febronianismu, měl být východiskem národní toskánské synody a reformy církve v Toskánsku. Papež Pius VII. závěry pistojského synodu odsoudil v bule z roku 1794. Jako heretická odsoudil zejména tato tvrzení Pistojského synodu: (cs)
- Пистойский собор (итал. Sinodo di Pistoia) — церковный собор, происходивший 18-28 сентября 1786 года в итальянском городе Пистоя. Был созван пистойским епископом под патронажем великого герцога Тосканского Леопольда II. Целью собора было реформирование католической церкви в Тоскане с использованием идей галликанства и янсенизма и ограничением власти папы Римского. На собор явилось большое количество священников, его декреты были одобрены почти единогласно, что внушило энтузиазм приверженцам янсенизма по всей Европе. (ru)
- Pistoiasynoden hölls i september 1786 på föranstaltande av den reformvänlige storhertigen Leopold av Toskana, med biskopen av Pistoia, Scipione de Ricci, som ordförande. Mötet var en stiftssynod i syfte att reformera den toskanska kyrkan; det fattade flera viktiga beslut, bland annat antogs de fyra gallikanska artiklarna av 1682, Jansenius lära om nåden, gudstjänstens hållande på landets språk, åtgärder för bibelns spridning med flera. Den här artikeln är helt eller delvis baserad på material från Nordisk familjebok, Pistoja, 1904–1926. (sv)
|
| has abstract
| - El Sínode de Pistoia fou un sínode diocesà convocat el 1786 pel bisbe Scipione de'Ricci i animat pel teòleg Pietro Tamburini amb la intenció de reformar l'Església Catòlica, basant-se en les teories doctrinals del jansenisme. Fou condemnat pel papa Pius VI mitjançant la butlla Auctorem Fidei el 1794. (ca)
- Pistojský synod byl diecézní synod diecézí Pistoia a , který se ve dnech 19.–28. září 1786 konal za předsedníctví místního biskupa Scipiona de' Ricciho a pod patronací toskánského velkovévody Pietra Leopolda. Výraznou osobností na synodu byl , profesor pavijské univerzity. Synod byl pokusem o reformu katolické církve v duchu jansenismu a febronianismu, měl být východiskem národní toskánské synody a reformy církve v Toskánsku. Papež Pius VII. závěry pistojského synodu odsoudil v bule z roku 1794. Jako heretická odsoudil zejména tato tvrzení Pistojského synodu:
* Lidé dnes už nemohou porozumět pravdám víry a křesťanské morálce (1)
* Moc byla Bohem svěřena společenství, aby jím byla demokraticky delegována autoritě, definice církve jako "společenství" (2)
* Římský papež je jen služebnou hlavou, dostává moc od církve (3)
* Církev může pouze radit a přemlouvat, ne nařizovat, soudit a trestat (5)
* Biskup má plnou moc k řízení své diecéze, třeba se snažit o decentralizaci a omezení pravomocí Apoštolského stolce (6)
* Biskup může vydávat nařízení v rozporu s tradicí a zvyky (7)
* Kněží mají být soudci spolu s biskupem (10)
* Rozhodnutí v otázkách víry pocházejí pouze z jisté partikulární církve v minulosti a nejsou dostatečně doloženy (11)
* Mystické tělo Kristovo sestává jen z Krista hlavy a z věřících, bez hierarchické struktury (15)
* Morálka, Boží zákon a evangelium jsou jen neuskutečnitelné ideály (19)
* Milost Boží je jen tehdy pravdivá, když je pocítěna v srdci (21)
* Strach z pekla není sám o sobě dobrý a užitečný jako nadpřirozený dar k vyhýbání se hříchu a zamilování si spravedlnosti (25)
* Podíl věřících na Beránku je podstatnou součástí oběti ve mši svaté (28)
* Pojem transsubstanciace je jen scholastické nástrojem na ochranu vyznání (29)
* V každém chrámu má být jen jeden oltář podle údajného starobylého zvyku (31)
* Posvátné relikvie a květiny by neměly být umístěny na oltáři (32)
* Obřady liturgie by měly být zjednodušeny a měly by se vyjadřovat v řeči lidu a nahlas (33)
* Obřady svátosti pokání jsou jen přídavky století, snižujícími její důstojnost (34)
* Název svátosti (pokání) se má ponechat pouze formálně, protože důležité je smíření (35)
* Vyznávat i lehké hříchy při zpovědi by se nemělo (39)
* Odpustek je jen upuštěním od pokání, nařízeného pro hříšníka kánony Církve (40)
* Exkomunikace není duchovním, ale pouze kanonickým trestem, vylučuje dotyčného jen z vnějšího církevního obcování (46)
* Exkomunikace "ipso facto" nemá jiné účinnosti, nýbrž pouze jako hrozba (47)
* Formule obecného rozhřešení od exkomunikací, do kterých mohli věřící upadnout, je ve svátosti pokání zbytečná (48)
* Nižší svěcení mohou být vynechána (51)
* Z liturgie a z kolegií by měl být odstraněn nižší klérus a měla by se popřát účast laikům (55)
* Světská moc má právo rozhodovat, kdy je manželství platné i rozhodovat o překážkách jeho uzavření (59, 60)
* Účinnost kladena v pevný počet modliteb a zbožných pozdravů je obecně pověrčivá (64)
* V misiích je úplné obrácení jednotlivce vzácné a jeho vnější znaky jsou jen přechodným jásotem a přirozenými emocemi (65)
* Měl by se usnadnit způsob a otevřít možnosti zapojení lidu do hlasu Církve v liturgii a do modliteb by měl být zaveden lidový jazyk (66)
* Pouze skutečná neschopnost omlouvá od čtení Písma svatého, protože bez něj se člověku zatmí základní náboženské pravdy (67)
* Historicko-kritické komentáře k Písmu svatému mají být doporučené kněžím a věřícím na čtení (68)
* Specifickému kultu uctívání nějakého obrazu na daném místě by se mělo zamezit (70)
* Panně Marii se nemají přisuzovat jiné tituly a výsady kromě těch, jejichž tajemství je specificky vyjádřeno v Písmu svatém (71)
* Zavedení nových svátků odvozuje svůj původ od zanedbání zachovávání starých svátků a z falešných představ o jejich smyslu a podstatě (73)
* Přikázané svátky v průběhu roku mají být přesunuty na neděle (74)
* Scholastická metoda vytváří složité systémy, vedoucí k probabilismu a laxismu (76)
* Na smysl církevní služby a úřadů se v průběhu staletí zapomnělo (77)
* Články víry musí být odděleny od toho, co patří do disciplíny, v níž se má oddělit nezbytné od příliš těžkého břemene (78)
* Ohledně názorů, diskutovaných na katolických školách nemusí Apoštolský stolec nic definovat a prohlašovat (79)
* Množství a různost řeholí přirozeně vytváří zmatek a rozruch (82)
* Malá řeholní obec, žijící v občanské společnosti, aniž byla ve skutečnosti její součástí, vytvářejíc si vlastní monarchii na státě nezávislou, je nebezpečná pro občanské společné dobro (83)
* Svolání národní rady je dobrým způsobem pro urovnání náboženských sporů (85) (cs)
- El Sínodo de Pistoya fue un sínodo diocesano convocado en 1786 por el obispo Scipione de Ricci y animado por el teólogo Pietro Tamburini, con la intención de reformar la Iglesia católica, basándose en las teorías doctrinales del jansenismo. Fue condenado por el papa Pío VI por medio de la bula Auctorem Fidei de 1794. (es)
- Le Synode de Pistoie est un synode diocésain tenu du 18 au 28 septembre 1786 dans la ville de Pistoie en Toscane, sous la présidence de Scipione de' Ricci (1741-1810), évêque de Pistoie et Prato, avec le soutien de Léopold, Grand-duc de Toscane, en vue de réunir par la suite un concile national et de réformer l'Église de Toscane. (fr)
- The Synod of Pistoia was a 1786 diocesan synod in the Catholic diocese of Pistoia, then part of the territory of the Grand Duchy of Tuscany. It was summoned by its bishop Scipione de' Ricci under the patronage and active support of the Habsburg-Lorraine Grand Duke Leopold. The synod adopted a series of decrees of Febronian or Gallican tendency, against the background of Enlightenment thinking. Leopold hoped the synod's resolutions would be taken up by a "national" council and increase state autocratic control over the Church in Tuscany. However, in 1787 the ensuing synod of bishops rejected the Pistoia decrees, and in 1794 Pope Pius VI condemned 85 of them, leading Ricci to recant. (en)
- Il Sinodo di Pistoia fu un sinodo diocesano convocato nel 1786 dal vescovo Scipione de' Ricci ed animato dal teologo Pietro Tamburini, professore all'università di Pavia. In esso si cercò di riformare la Chiesa in senso giansenista. Il sinodo si svolse in sette sessioni dal 19 settembre 1786 al 28 dello stesso mese. (it)
- Pistoiasynoden hölls i september 1786 på föranstaltande av den reformvänlige storhertigen Leopold av Toskana, med biskopen av Pistoia, Scipione de Ricci, som ordförande. Mötet var en stiftssynod i syfte att reformera den toskanska kyrkan; det fattade flera viktiga beslut, bland annat antogs de fyra gallikanska artiklarna av 1682, Jansenius lära om nåden, gudstjänstens hållande på landets språk, åtgärder för bibelns spridning med flera. En av toskanska biskopar i Florens 1787 understödde dessa beslut med endast tre röster, och påven Pius VI fördömde dem genom bullan Auctorem fidei den 28 augusti 1794. Den här artikeln är helt eller delvis baserad på material från Nordisk familjebok, Pistoja, 1904–1926. (sv)
- Пистойский собор (итал. Sinodo di Pistoia) — церковный собор, происходивший 18-28 сентября 1786 года в итальянском городе Пистоя. Был созван пистойским епископом под патронажем великого герцога Тосканского Леопольда II. Целью собора было реформирование католической церкви в Тоскане с использованием идей галликанства и янсенизма и ограничением власти папы Римского. На собор явилось большое количество священников, его декреты были одобрены почти единогласно, что внушило энтузиазм приверженцам янсенизма по всей Европе. Однако на соборе, созванном 23 апреля 1787 года во Флоренции, тосканские епископы отвергли декреты пистойского собора, а в 1794 году папа римский Пий VI осудил собор в булле , а Риччи отрёкся от идей собора. (ru)
|
.jpg)
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)
